Nikdy nebylo tak snadné být prorokem jako v těchto dnech. Ceny rostou historickým tempem a porostou i nadále – kdo něco takového řekne, ten předá národu silné poselství, a přitom se splést nemůže. Zároveň nikdy nebylo prorokování tak těžké. Kdy se ta nešťastná inflace zastaví, lze podle kolegyně z Hospodářských novin předpovědět se stejnou přesností, s jakou se předvídá vítězné číslo v ruletě. Tyto dva protichůdné pohledy na věc spolu ovšem úzce souvisí.

V březnu vyrostly ceny spotřebního zboží o 12,7 procenta. To je třetí nejvyšší číslo v Evropě, přitom celková inflace v eurozóně pokořila sedmiprocentní hranici.

Důvody nejsou žádným tajemstvím a připomínají takzvanou velkou inflaci ve Spojených státech ze 70. a 80. let minulého století. Tehdy přišla ropná krize a její dopad na spotřebitelské ceny byl o to větší, že americká vláda tehdy rozjela nové sociální programy. Tím zajistila, že domácnosti měly dost peněz na spotřebu, i když obchodníci zvyšovali ceny nezřízeným tempem.

Také v současné době způsobila cenový růst energetická krize. Také dnes mají domácnosti dost peněz, protože se v časech koronavirové pandemie rozdávaly ohromné sociální podpory a zároveň zavládla skutečně úplná zaměstnanost.

Právě v této době se vyplatí předvídat vysoké ceny, protože se předpovědi stávají v řádu dnů a týdnů sebenaplňujícím proroctvím. S temnou vizí drasticky rostoucích cen, kterou způsobil nedostatek ruské ropy i plynu, případně ukrajinského obilí a slunečnic, nemluvě o ruských hnojivech, přicházejí nejčastěji energetici a potravináři.

Noviny jim ochotně propůjčí své stránky, protože strašením nejlépe zvýší svou sledovanost, lidé pak očekávají, že ke zdražení už brzy dojde, a ceny opravdu co nevidět vyskočí. Lidé jsou nakonec spokojeni s tím, že jim rezervy na takové zdražování dosud stačí. Není divu, že akcie energetických i potravinářských podniků rostou vyšším tempem než klidných časech, o jejich ziscích nemluvě.

V Americe zrychloval cenový růst od jara 1978 po dva roky a zastavil se pak těsně pod 15 procenty, míněno ovšem v celoročním průměru. Trvalo pak další dva roky, než tento celoroční průměr poklesl k pěti procentům.

V Česku tedy mohou proroci vysokých cen sázet na vyšší inflaci ještě nějakou dobu. Okamžik zlomu nakonec musí nastat, ovšem nenastane dříve, než se přestane dokola hrozit stále vyššími a vyššími cenami.

Je to vlastně lehce absurdní svět. Ekonomové a publicisté se mohou trefit s předpovědí, že se inflace zastaví a začne zpomalovat. Nejdříve však musí přestat se svými spolehlivými prognózami, že ceny budou zrychlovat. Nikdo jim to ovšem nemůže přikázat.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy