Nutno říci, že ministerstvo financí, které zakázku vypsalo, odvedlo dobrou práci. Místo aby dopustilo dramatický tendr, na jehož konci bude jeden vítěz a tuny žalob, které nezbytné zlepšení správy veřejných financí odtlačí kamsi do nedohledné budoucnosti, donutilo svými podmínkami relevantní firmy k dohodě o konsorciu.

INDRA Czech, společnost se španělským kapitálem, druhý, vyřazený účastník tendru pak toho moc nenadělá a jeho vyřazení půjde jen těžko zpochybnit. Moc fér soutěž to asi není, ale kde není žalobce, nebývá ani soudce.

Rozhodně je to kulturnější řešení než to, co se odehrává kolem mnohem mediálně populárnější zakázky, v níž jde o zhruba stejně velkou sumu peněz. Soutěž o projekt Národní knihovny rozhodovala komise, v níž seděla kromě bývalé životní partnerky i kamarádka a obdivovatelka budoucího vítěze. Soutěž proběhla podle výjimky mimo pravidla zadávání státních zakázek a během tendru byla vypuštěna jedna dosti podstatná podmínka.

S veškerou úctou k práci a profesionálnímu přístupu Evy Jiřičné a Zahy Hadid a mimo jakékoli hodnocení návrhu Kaplického blobu je to poněkud nevkusné.

Šéf Národní knihovny Ježek měl být dávno odvolán pro nevychovanost a nekulturnost neslučitelnou s vedením tak významné kulturní instituce.

Stačí jen pomyslet, jak by to asi vypadalo, kdyby ministerstvo financí vypsalo soutěž na pojištění všech státních zaměstnanců a do komise vybralo exmanželku Petra Kellnera a jeho kamaráda ze školy a během soutěže zrušilo jedinou podmínku, která by bránila v účasti České pojišťovny. Pokud by za takové situace netrávil Miroslav Kalousek večery na vyšetřovně protikorupční policie, rozsápaly by média vládu na kusy. Pan Ježek se však diví svému odvolání.

I když možná by to mediální sápání bylo zanedbatelné. Nakonec nikdo vládu nesápe ani za tristní výsledek v nedávno zveřejněné studii Světové banky o podmínkách pro podnikání.

Česko vedené vládou, která od samého počátku tvrdí, že bez prosazování reforem nemá její existence smysl, se na žebříčku propadlo meziročně o deset míst. Ne že by se nic nelepšilo, či dokonce zhoršovalo, ale jinde vládám ty reformy nějak lépe putují z úst do rukou. Podle toho to také vypadá.

Nejde přitom vůbec o nízké daně, a tudíž nároky na státní kasu. Tím se tenhle průzkum vůbec nezabýval. Jde o byrokracii a omezení generovaná nefunkční státní správou či nadbytečnou regulaci pracovního trhu.

Ministr Říman má své antibyrokratické tažení, ministr Nečas šlápl do sociálních dávek, a zvýšil tak atraktivnost práce pro lidi, jimž se do práce většinou moc nechce. Plánuje také alespoň trochu racionálně opravit stávající odborářský zákoník práce.

Vše však trvá příliš dlouho a výsledky vzbuzují spíše úlevný povzdech než nadšený pokřik podnikatelů. A jestli v nejvěrnější voličské základně ODS v nejbližších volbách dojde k nečekanému výpadku, bude to nejspíše více vliv těchto skutečností než všech možných skandálů.

MfD, 15.9.2008