EU by měla posílit energetické trhy, nikoli byrokracii

Těsně před Velikonocemi Evropská komise představila svou strategii pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 (roadmap). Měla pro to dobré důvody, když tvrdila, že investoři do energetiky "potřebují jistotu a omezení regulatorního rizika". S tím nelze než souhlasit. Energetika potřebuje transparentní a nediskriminační politický rámec založený na jasných pravidlech, kde investiční rozhodnutí dělají tržní hráči, nikoli byrokraté.

Bohužel, toto jsme v nedávno přijatých pravidlech Evropské unie neviděli. Ta předpokládají, že Komise vybere "projekty společného zájmu" a urychleně je schválí. Ostatní projekty budou ovšem i nadále čelit úředními šimlu. Takový přístup ovšem dovádí snahu EU o chytrou regulaci až k absurditě a navíc vysílá špatný signál investorům.

Pokud bych byl komisařem, který se snaží vytvořit v Evropě volný a bezpečný energetický trh, otevřel bych tento trh co nejvíce všem potenciálním investorům. Bojoval bych o to, aby podmínky pro budování energetické infrastruktury nebyly podmíněny politickou podporou pro vybrané projekty a naopak absencí podpory pro projekty jiné. Zcela jistě bych nedával najevo, že externí dodavatelé plynu by nadále neměli investovat do přepravní infrastruktury.

Podle předpovědí domácí produkce plynu v Evropě rapidně klesne. Joint Research Centre Evropské unie v nejoptimističtějším scénáři odhaduje, že toto snížení může částečně nahradit plyn z břidlic. Jak však věří spousta tržních hráčů, pravděpodobnější je, že Evropa bude čelit výpadkům v dovozu zemního plynu. A jsou to právě externí dodavatelé a velcí dovozci, kteří mají nejsilnější motiv k tomu vyplnit tuto "mezeru". Často jsou právě oni jedinými hráči, kteří si mohou dovolit nést největší podíl takových investic.

Ale Evropa investory nevítá, velmi mírně řečeno. Vezměme si případ plynovodu OPAL, tedy prodloužení plynovodu Nord Stream, který přivádí ruský plyn do Evropy přes Baltské moře. Roky zůstával poloprázdný, protože Evropská komise rozhodla, že polovina kapacity plynovodu musí být ponechána třetím stranám, které ji mohou vydražit v aukci. EU na tomto rozhodnutí trvá, přestože nikdo o tuto volnou kapacitu neprojevil zájem. Jestliže Nord Stream byl pro EU prioritním projektem, toto jen dokládá, jak daleko je Evropa od omezení regulatorních rizik. Toto je skutečný problém, který musí být vyřešen před rokem 2030.

I přesto Gazprom vždy pomohl Evropě v uspokojení jejích potřeb. Jeho projekt South Stream, který bude přivádět velké objemy plynu přes Černé moře do Itálie a dále, je toho důkazem. South Stream bude privátně financovanou investicí, která splní všechny požadovaná směrnice a regulace EU, a to včetně těch z environmentální a energetické oblasti. Nežádáme speciální zacházení. Ale budeme žádat Komisi, aby aplikovala existující pravidla způsobem, který dovolí tržním hráčům dělat svou práci, tedy dodávat energii, a to ne na půl plynu.

Regulatorní rizika také zastiňují otázku energetického mixu EU. Rámec do roku 2030 alespoň nastoluje otázky o efektivitě právně závazných cílů a bezedných schémat podpory. Tyto politiky ovšem nefungují. Zatímco Evropa byla plně zaměstnána administrativním vybíráním vítězů, Spojené státy snížily své emise na úroveň roku 1992 a vyvážejí své přebytečné uhlí do Evropy. V současnosti USA oslavují návrat energeticky náročných výrob, zatímco EU lamentuje, že její cíle v oblasti boje proti změně klimatu jsou zahaleny do uhelného prachu.

Pokud to Evropa myslí vážně s tím, že se chce vyhnout deindustrializaci a úpadku, musí učinit nákladovou efektivnost středobodem své energetické a klimatické politiky. EU by měla soustředit své úsilí na to, aby postavila zpátky na nohy systém obchodování s emisními povolenkami, a to především pro období po roce 2020. Nebude to jednoduché. Místo utrácení stále více peněz na podporu politicky vyvolených technologií by Evropa měla stanovit přijatelnou minimální cenu uhlíku. To by snížilo tlak na již tak napjaté státní pokladny a vrátilo by volbu těch správných technologií tam, kam patří - trhu.

Publikováno v European Voice

Autor je generální ředitel Gazprom Export