Na stránkách novin se velmi tiše objevilo téma těžby českého uranu. Uvedená miliardová kauza by mohla být poučením při prosazování diskutabilní energetické politiky současné vlády. Dnešní, až sedminásobné celosvětové zvýšení cen strategické suroviny, přímo souvisí s počítanou výstavbou nových a technologicky moderních jaderných reaktorů. Podle názoru expertů Evropské unie je to jedna z hlavních cest k zajištění globálních energetických potřeb a výraznějšímu snížení exhalací skleníkových plynů.

Považuji proto za poučné nahlédnout do nedávné historie. O „kontroverzní těžbě uranu“ se v roce 2000 ve všech médiích vedlo mnoho diskusí. Především docházelo ke zkreslování a nepravdivosti argumentů a situace. Nejednalo se při tom o další rozšiřování těžby, jak uváděli zelení, ale pouze o dotěžení ekonomických zásob na dole v Dolní Rožínce. Hlavním ekonomickým, ekologickým a sociálním aspektem Ministerstva průmyslu a obchodu bylo i splnění ustanovení horního zákona, ukládající dotěžení zásob přírodních nerostných surovin a skutečnost, že cena našeho uranu se již tehdy dostala na úroveň světových cen. Pokud se týká ekologických aspektů hlubinného dolu, nadále se zde v souladu ze zákonnými předpisy velmi důsledně monitoruje stav ovzduší, vod a horninového prostředí. Rovněž se kontroluje ekologická a radiační bezpečnost příslušných kalových polí. Z dob totality je těžba uranu nenávratně poznamenána tragickými kauzami politických vězňů. To však již dávno neplatí, neboť ze zákona je zajištěna důsledná a bezpečnostní zákonná ochrana horníků před radiací.

V roce 2000 pak vláda svým uvážlivým usnesením odsouhlasila dotěžení zásob uranu. Považuji za potřebné připomenout, že zásluhou státního podniku Diamo i mojí jako člena dozorčí rady se podařilo přes ideologický odpor zelených zabránit nevyčíslitelným miliardovým ekonomickým a národohospodářským škodám ČR. Pokud by nedošlo k prodloužení těžby, které se následně rozhodnutím vlády ještě opakovalo, byl by důl postupně zatopen a zásoby ztraceny. Zvýšila by se obtížně řešitelná nezaměstnanost v regionu a uran bychom jako mnoho dalších komodit draze a zcela zbytečně dovážely. Připomínám, že český vytěžený uran uložený v hmotných rezervách se v příslušné formě dosud zasílá do Ruska k přepracování pro jadernou elektrárnu Dukovany.

Na uvedeném příkladě lze alespoň částečně ukázat, že mnohá řešení energetické politiky nelze řešit ideologicky, ale výhradně ekonomicky a zdravým rozumem. Předpokladem je přísně kontrolovaný přístup k ochraně prostředí. Dnešní až sedminásobné zvýšení cen uranu to zcela potvrzuje. Pokud dojde k provedení auditu, který potvrdí další vytěžitelné zásoby uranu v hloubce pod současných 1200 metrů, nebude poslední termín dotěžení strategické suroviny do roku 2008 konečný. Další přístup je v rukách současné koaliční vlády, která se snad vyvaruje dalších energeticky diskutabilních nepřesností, jako je například nerozšiřování těžby hnědého uhlí a stop rozvoji jaderné energetiky. Není uvedený příklad možného pokračování těžby uranu dostatečným ekonomickým poučením?