V komunistické éře jsme byli zvyklí říkat, že „mráz přichází z Kremlu“ (aspoň tak kdysi nazval svou známou knihu Zdeněk Mlynář), ale časy se mění. Dnes sice z Východu údajně přicházejí agenti s novičokem a Huawei, ale žádnou ideologii a žádné ideje nám nepřinášejí. Ideologie a ideje dnes už přicházejí výlučně ze Západu.

Intenzivně se v jiných textech zabýváme kritikou importu ideologie liberální demokracie (viz náš text Obrana demokracie před liberální demokracií, Newsletter plus, IVK, Praha, červen 2018), ale víme, že i v ekonomické oblasti státní intervencionismus a potlačování volného trhu přicházejí ze Západu. Náš ekonomický systém nemá s volným trhem nic společného. Je to regulovaná ekonomika s obrovským rozsahem státní intervence všeho druhu. Autonomie ekonomického systému byla opět výrazně potlačena, v mnohém se to podobá dominanci politiky nad ekonomikou v komunistické éře.

Aktivistické projekty státního intervencionismu se rodí jako houby po dešti. V poslední době nejen v Evropě, ale i v Americe. Jakkoli jsme dlouho byli fanoušky brettonwoodských institucí (Mezinárodního měnového fondu a Světové banky), už dávno jsme na ně zanevřeli. Nejvýrazněji to bylo předvedeno v mém projevu na Rhodském fóru v roce 2015 „Future of International Development Institutions – Can Their Failures Be Even Bigger?“ (viz). Teď nám Mezinárodní měnový fond nabízí další dáreček, který je aktivistickým projektem par excellence.

Dvojice pracovníků IMF R. Agarwal a S. Krogstrup (Ind a Dánka) přicházejí s radikálním návrhem, jak učinit měnovou politiku centrálních bank efektivní. Svůj aktivismus prozrazují jedním z mezinadpisů svého textu na oficiálním IFM blogu „No room to maneuver“. Je to opak koncepcí Miltona Friedmana, k němuž se stále hlásím. Za každou cenu chtějí vytvořit prostor pro aktivistické „manévrování“ měnovými veličinami. Jsou smutní z toho, že mimořádně nízké úrokové sazby od krize let 2008-2009 neumožňují žádný výrazný pokles těchto sazeb, a tím i rozhodnou aktivitu centrálních bank. Vycházejí z teze, že historicky bylo při vážných recesích třeba snížit úrokové sazby o 3-6 %. To podle nich mohou dnes udělat jen tři země OECD – Turecko, Mexiko a Island. Jinde to udělat nejde.

Proto si keynesiánští aktivisté zoufají. Chtěli by zrušit existenci hotových peněz, protože – pokud by byly všechny peníze na bankovních účtech – s úrokovými sazbami by se dalo leccos dělat – jít i výrazně do minusu. Existuje-li cash, hotovost, vysoce záporné úrokové sazby by vedly k přesunu veškerých peněz z bankovních účtů do formy hotovosti. To si aktivističtí centrální bankéři nemohou přát. To by jejich roli v ekonomice výrazně snížilo. Jsou si ale vědomi toho, že se jim zcela zrušit hotové peníze rychle nepodaří.

Proto přicházejí s jiným revolučním návrhem. Ten je založen na myšlence rozdělit v jednotlivých zemích měnovou bázi na dvě separátní domácí měny – na hotovost a na elektronické (bankovní) peníze. Záměrem této myšlenky je získat vedle úrokové míry další nástroj centrálních bank, kterým by byla tzv. konverzní míra (the conversion rate) mezi těmito dvěma typy peněz. Centrální banky by v takovém případě mohly manipulovat nejen s úrokovými sazbami, ale i s onou konverzní (možná také přepočítávací) mírou. Kdyby měla hodnotu 0,9, znamenalo by to, že by majitel úsporného vkladu v bance za svých 100 korun (na účtu) dostal jen 90 korun (v hotovosti). Hotovosti by tím byly výrazně znehodnoceny a nevyplatilo by se držet peníze v této formě. Takto zkonstruovaný duální měnový systém by mohl úrokovým sazbám vrátit jejich – hypotetickou – regulační roli.

Tento návrh má jistě mnoho detailů k dořešení, ale jeho základní omyl a tragédie je naprosto evidentní. Je to aktivistický projekt jak „tlačit“ majitele peněz, aby se chovali podle toho, jak centrální banka svou taktovkou mává. Je to naprosto nepřijatelné. Je to další krok k omezení lidské svobody.

Je půvabné, že i tak velký kritik detailů evropského měnového systému, ale zároveň velký obhájce jeho podstaty, německý profesor H. W. Sinn, ve své poznámce k tomuto nápadu říká, že pokud by toto Evropská centrální banka zavedla, byl by to důvod, aby Německo vystoupilo z eurozóny. Ještě, že v ní nejsm.

MfD, 15.2.2019