Známe to všichni a nyní už i největší česká banka, ČSOB. Její úředníci na konci ledna vykládali bankovnímu dohledu při kontrole účtů, že vyřešení sporů s ministerstvem financí je na spadnutí, za den či dva tu bude dohoda a stát hezky zaplatí nějakých osm miliard, o něž se vede spor už dva roky. Netrvalo to déle než do rozkvetlých šeříků a ČSOB se chystá kvůli úplně stejným osmi miliardám na mezinárodní arbitráž s Českou republikou. Tedy upřesněme, že jde pro začátek jen o první dvě miliardy. Zbytek by přišel na řadu zřejmě později. Že by Kalousek tak zlobil a tu úžasnou připravenou dohodu zmařil? To asi ne, protože se vzápětí po prvních informacích o tom, co ČSOB v ČNB vykládá, velmi rezolutně ohradil, že o žádné dohodě neví a jednání vůbec nepokročila a banka se tak nejspíš pokoušela nasadit guvernérovi ČNB Zdeňku Tůmovi jen slušivou čepičku s rolničkami. Směřování sporu k arbitráži potvrdil minulý týden i premiér Topolánek.

Proč solidní peněžní ústav dráždí chřestýše bosou nohou? Že by zvláštní adrenalinový sport, kterého se náhle nedostávalo bankovním manažerům zvyklým na téměř šest let trvající vyjednávání se státními úředníky o nejtučnější kousky mršiny zvané Investiční a Poštovní banka?To je jedna možnost. A ta druhá? Jistě by nikoho nenapadlo, že by bankéřům mohlo jít... třeba o peníze. Například o ty, které bude vyplácet belgický majitel ČSOB minoritním akcionářům při schváleném odkupu akcií. Mezi vyplácenými akcionáři hrají významnou roli současní i bývalí manažeři a členové statutárních orgánů banky. Cena přesahující 36 tisíc korun za akcii je odvozena od hospodářských výsledků a ty zase kromě jiného od toho, zda stát těch osm miliard zaplatí, nebo nezaplatí.

Pohledávky, o něž se vedou soudní spory, musí banka podle pravidel obezřetnosti oprávkovat. Tedy vytvořit si rezervu pro případ, že peníze nedojdou. O tyto rezervy se potom samozřejmě snižuje zisk. Když peníze dojdou, oprávky se účetně zruší a zisk zase naroste. Jenže hodnota akcií v době mezitím bývá obvykle trochu nižší. Když píši trochu, je to třeba vztáhnout k celkovému objemu akcií, které vykupuje belgický majitel KBC od českých akcionářů. Celková suma, kterou zaplatí, dosahuje zhruba dvou miliard korun, takže jednoprocentní rozdíl v ceně akcie dělá slušných dvacet milionů. V případě, že by ČSOB nebyla ve sporu se státem stoprocentně úspěšná, tak by akcie nebyly určitě levnější jen o jedno jediné procento. Z pohledu běžného občana tady jde o docela pěkný balík a ani pro běžné bankovní náčelníky s několika tisícovkami akcií nejde právě o pakatel. A to do toho nepočítáme dopady poněkud trapné situace, když se velká banka soudí se svou mateřskou zemí. Kolik asi výnosných obchodů se státem za dobu trvání sporu udělá?

A jaká je pravděpodobnost, že banka svůj spor se státem prohraje? To lze těžko předpovídat, každopádně nic není nemožné. Spor se vede o pohledávky, které mají nějakou právní vadu, a každou je třeba posuzovat zvlášť. A rozhodně nelze tvrdit, že se stát nepokoušel najít cestu, jak sporné peníze ČSOB vyplatit. Ministr Sobotka projevil tolik dobré vůle, až se stal předmětem policejního vyšetřování a získal pověst ministra za ČSOB. Nicméně žádný právní zástupce státu nenašel ve smlouvách s ČSOB právní titul, podle nějž by se daly soukromé bance vyplatit miliardy z kapes daňových poplatníků. Spor zkrátka musí rozhodnout arbitři.

Jen aby po jeho skončení neměl belgický majitel ČSOB pocit, že má s někým nevyřízené účty.

MfD, 2.5.2007