Crystalex byl na konci socialismu sklářským kolosem, pod jehož křídla spadala téměř veškerá výroba užitkového skla v Československu. Krátce po listopadu započal jeho rozpad, osamostatnily se sklárny Bohemia v Poděbradech, některé provozy v Novém Boru. Tehdejší vedení Crystalexu tyto změny vidělo velmi nerado a neustále operovalo s termínem „rodinné stříbro“, které „nesmí být prodáno“. Bylo to totiž v době, kdy došlo k jednorázové, skokové změně kursu dolaru ke koruně, který přinesl obrovské korunové příjmy a tím i pohádkové zisky. Vznik tohoto kursového polštáře však byl bohužel v případě Crystalexu dosti rychle a neuváženě promarněn. Privatizace se i v důsledku teorie „ochrany rodinného stříbra“ vlekla řadu let a teprve zhruba před deseti lety získal Crystalex nový majitel, Porcela. Tato firma byla nejprve vlastníkem porcelánek na Karlovarsku, privatizací Crystalexu do rukou Porcely tak vznikl český sklářský komplex Bohemia Crystalex Trading. To mohlo mít své výhody, neboť bylo možné spekulovat o vhodném rozdělení portfolia výrobků mezi keramiku a užitkové sklo.

Už v době privatizace a po ní však nebyly sklárny Crystalexu v optimální kondici. Kursový polštář se posilováním koruny rychle vypouštěl a české užitkové sklo navíc zásadním způsobem doplatilo na krach Skloexportu, v dobách socialismu jediného exportéra českého skla na Západ. České sklárny začaly ve velké míře prodávat své výrobky na zahraničním trhu samostatně a navzájem si začaly cenově konkurovat, což ještě více zrychlilo vypouštění onoho kursového polštáře. I když se po privatizaci vrátily některé sklárny zpět do sklářského holdingu Porcely, neblahý vývoj se nepodařilo zastavit. Crystalex se začal zbavovat některých svých skláren. Před několika lety jsme tak byli svědkem pokusu zachránit sklárny ve Květné, byly zavřeny sklárny Lenora a Chlum u Třeboně. Současný stav Crystalexu popisuje MfD v článku Skláři viní stát a banky z krize.

Některé závody skupiny Bohemia Crystalex Trading již začaly utlumovat výrobu (Světlá nad Sázavou). V porcelánkách na Karlovarsku se údajně podařilo zajistit dodávky energie a závody dál pracují. Výrazné problémy mají zejména sklárny vyrábějící olovnatý křišťál (Světlá, Poděbrady). Vrátím-li se k hodnocení českého sklářství jako „rodinného stříbra“ našeho státu, výroba „rodinného stříbra“ se v důsledku růstu mezd a posilování kursu koruny k dolaru i euru stala stále méně efektivní. Levná konkurence z Asie je zásadním problémem. To, čím se české sklo mohlo chlubit, byl nápaditý design. Ten se však dnes s masivním rozvojem strojní výroby nechá velmi snadno kopírovat a prodávat i třeba v méně hodnotném provedení za výrazně nižší ceny.

Podobně jako Crystalex je na tom i výroba bižuterie na Jablonecku. I v případě zvládnutí současné finanční krize na světových burzách se obecně očekává pokles konjunktury. Tyto časy vždy nejrychleji dopadají na výrobu zbytných věcí, mezi něž sklo a bižuterie patří. Bude se více šetřit a méně utrácet za „zbytečnosti“. V těchto nových podmínkách se pravděpodobně bude dařit jenom části sortimentu. Budeme se muset smířit s tím, že tak, jako už dávno neznamenáme nic ve výrobě bot, budeme vyklízet své pozice i na světovém trhu s užitkovým sklem. Svůj díl viny na tomto stavu má i privatizace do „českých rukou“ v rámci „ochrany rodinného stříbra“, která zakonzervovala nevhodnou strukturu výrobků a nereagovala dostatečně na světové trendy.