Dopad případných intervencí ČNB by na vývoj ekonomiky neměl mít žádný větší význam

Je dobré trochu zacvičit s korunou? Vedení České národní banky se k tomu přiklání čím dál více a zcela vážně plánuje devizové intervence proti české měně. Zdá se být jen otázkou velmi krátkého času, kdy centrální banka vstoupí na trh.

Na první pohled to vypadá dost nelogicky. Výkon ekonomiky překonává prognózu ČNB celkem výrazným způsobem a výhled na příští rok také není nijak pesimistický. Kurz koruny se po celý rok vyvíjí rovněž poměrně slušně a bez velkých oscilací se drží nad 25 korunami za euro. Což je oproti dobám rekordně silné koruny s kurzem kolem 23 : 1 před nějakými čtyřmi lety docela citelné oslabení, i když oněch 30 korun z poloviny minulé dekády to ještě pořád není…

Podle zápisu ze zasedání bankovní rady zveřejněného minulý týden je zásadním důvodem podstřelování inflačního cíle, který má centrální banka nastavený na dvě procenta, a přitom se růst cen pohybuje meziročně někde nad jedním procentem. Sražení kurzu intervencemi jistě přinese zdražení dováženého zboží a tím i dorovnání inflace. Ovlivní tak ale vývoj ekonomiky?

Pokud jde o ekonomiku centrální banky, tak nepochybně ano, a to velmi pozitivně, protože její devizové rezervy, jež nejsou nijak malé, se po oslabení domácí měny samozřejmě zhodnotí. A korun si centrální banka může natisknout, kolik chce. Nebo korektněji řečeno, kolik uzná za potřebné, takže zdroje na intervence jsou neomezené, což jistě trhy vědí a budou tedy respektovat úroveň, na níž ČNB bude chtít kurz koruny držet.

Z hlediska celé ekonomiky by však dopad intervencí nějaký větší význam mít neměl. Jde spíše o jasnou deklaraci ochoty dělat v měnové politice i věci, které se běžně nedělají – pro případ, že by se minimální inflace náhodu chtěla měnit v deflaci. Ovšem jinak jde pořád mnohem více o ladění hodinářským šroubovákem než o úder kladivem, stále se jedná o pohyb celkové cenové hladiny v desetinkách procent.

Pro exportéry je samozřejmě každý desetihaléř znehodnocení koruny dobrý, ale že by je to přimělo pustit se do výraznějších investic, se asi čekat nedá. To by ten inflační cíl ČNB musel být posunut na několikanásobek současné hodnoty, a při stavu světové ekonomiky by ani to nemuselo stačit. O tom, že by na tradičních odbytištích měla nějak prudce růst poptávka a převyšovat současné, z významné části nevyužívané kapacity, není příliš pravděpodobné. Spíše se dá čekat uzavírání nejméně efektivních provozů jak u nás, tak v celé Evropě, jak dokumentujeme v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro, týkajícím se strádajícího automobilového průmyslu. Na druhou stranu je potom otázkou, zda deflační hrozba, jíž se zřejmě ČNB obává, může současnou úroveň investic ještě zbrzdit. Naprostá většina podnikatelů je totiž momentálně přesvědčena, že sedí na dně a dál už bude lépe, i když ne o moc; svou zadluženost vesměs již výrazně snížili a nadbytečné zaměstnance propustili.

Navíc zdražení zahraničního zboží s vysokou pravděpodobností nepovede k přesunu poptávky k domácím výrobkům, ale naopak ubere volnou hotovost a krátkodobě sníží celkový nákupní apetit. Takže zase nic až tak prorůstového.

Nelze také přehlédnout fakt, že změkčení měnových podmínek by bylo momentálně fajn a oslabení kurzu je jedinou v této chvíli použitelnou cestou, navíc s velmi rychlým efektem. Ovšem ve středně dlouhém horizontu bude koruna vůči euru zcela nepochybně posilovat a vrátí se přinejmenším k úrovním kolem 23 korun za euro. Udržování kurzu intervencemi na jiné než standardně tržní úrovni tak dává špatný cenový signál dovnitř ekonomiky a může vést k chybným investičním rozhodnutím.

Nestandardní politiky vyvolávají i nestandardní reakce. To platí rovněž pro měnu. Česká národní banka byla vždy poměrně dost konzervativně řízenou institucí a za posledních 15 let neudělala její bankovní rada žádnou podstatnou chybu. Tak doufejme, že i nyní její členové vědí, co dělají.