Sociálnědemokratická Asociace krajů doporučila vládě, aby povolala k odstraňování škod po povodních nezaměstnané, tak jak jí to umožňuje zákon. Je to jistě dobrý nápad v situaci, kdy je rekordní nezaměstnanost a teď bude třeba každé ruky. Je to logické a spousta lidí, kteří nemají zaměstnání, jistě přiloží ruku k dílu i bez povolávání podle zákona a zadarmo, byť zákon umožňuje za tuto práci platit částkou, která zejména ve venkovských oblastech dosahuje úrovně obvyklé mzdy.

Jenže úplně stejná spousta nezaměstnaných přiběhne s omluvenkou a od nachlazení po alergii na fyzickou práci budou mít spoustu dalších důvodů, proč nehnout prstem. Shodou okolností včera vydala Mezinárodní organizace práce ILO varování, že řadu zemí světa včetně několika zemí evropských, počítaje v to i Českou republiku, čekají sociální nepokoje z důvodu nezaměstnanosti. A člověku i méně chápavému při pohledu na zdevastované vsi a městské čtvrti najednou začíná docházet, proč je to s tou prací v mnoha zemích tak špatné. Vždyť v Česku i bez povodní není nazbyt zedníků, instalatérů, elektrikářů a dalších profesí. Zato zde máme docela dost expertů na antropologii komiksu, kteří se dožadují zaměstnání ve své profesi a lopatu nerozeznají od rýče. Kapacita školství je dimenzována na populaci o třetinu větší, než máme a budeme mít. A tak vznikají nesmyslné studijní obory pro lidi, kteří se nikdy v tom, co vystudovali, neuplatní. A ve velké části naší Evropy blahobytu je to stejné, ba i horší. Kdo umí něco užitečného, musí pracovat, kdo nic neumí, dostane podporu. Zvláštní logika. Možná by právě ti postižení povodněmi, kteří budou marně shánět řemeslníka, měli být těmi, kdo vyvolají sociální nepokoje proti vládám a stranám, které za současný stav nesou ne zrovna malou část odpovědnosti.

Bankovní atomovka

Ve stínu povodní proběhla poměrně nenápadná zpráva, že Banka pro mezinárodní platby v Basileji (BIS) představila plán, jak by měly být rekapitalizovány velké evropské banky v případě ztráty solventnosti. BIS je jakousi centrální bankou všech centrálních bank a je autorem regulačních pravidel platných po celém světě. A to, co představila, je takový malý atomový výbuch, protože už nemluví o tom, že přijde nějaká vláda a banku zachrání za peníze daňových poplatníků, ale že k restrukturalizaci dojde podobně jako na Kypru na účet věřitelů, především těch velkých. Jejich pohledávky za bankou by měly být přeměněny na kapitál soustředěný v nově vytvořeném vlastnickém holdingu.

Velcí klienti by tak vyměnili své dluhopisy a velké vklady za akcie banky a z jejich prodeje by uspokojovali své pohledávky.

Věcně to určitě není špatný nápad. Bude se to jistě líbit každému zastánci tržní ekonomiky, byť čert je vždy v detailech, a o nich zatím nic nevíme. Nakonec jde vlastně tak trochu o privátní obdobu korejské velmi úspěšné restrukturalizace bankovního sektoru na konci 90. let. Plán se však jistě nebude líbit velkým věřitelům velkých evropských bank na jihu kontinentu a může, v případě širší politické akceptace, vyvolat další pohyby kapitálu z jihu na sever. Prostě sny o konci krize eura jsou sice hezké, ale ten budík prostě dřív nebo později stejně zazvoní. V BIS to jistě vědí.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO

MfD, 4.6.2013