Koruna zběsile posiluje, vědecká vysvětlení kolabují, exportéři brečí, zastánci co největší národní autarkie se radují a všeobecně nejkorektnějším expertním názorem je krčení rameny. Hlavní příčinou posilování koruny je nepochybně diferenciál mezi paritou kupní síly a směnným kursem, který neodpovídá ani úrovni české ekonomiky ani míře jejího přizpůsobení okolním ekonomikám. V menší míře ostatně posilují i další měny tranzitivních ekonomik. Otázkou tedy je nikoli trend, ale jeho strmost a schopnost ekonomiky jako celku se s takovým zhodnocováním měny vyrovnat.

Kursové předpovědi hodně připomínají předpovědi počasí. Je v nich spousta výpočtů – a také spousta empirických pouček a přibližných odhadů. Všimli jste si, že mrakozpytci v poslední době jsou spíše kompasem vytrvale směřujícím k jihu? Současný vývoj klimatu znamená, že v atmosféře je více energie, než v době vzniku dnešních meteomodelů a empirické poučky přestávají platit. Velmi pravděpodobně se se stejným problémem potýkají předpovědi kursové. I na světovém trhu s penězi došlo v posledních letech k vývoji, který prostě nemohl být do všech důsledků zmapován a vyhodnocen.

Ještě na konci osmdesátých let byla záměrná deformace směnných kursů jedním ze silných nástrojů státní intervence do ekonomiky. Měnové krize počátku let devadesátých přinutily emitenty dbát na rovnovážnost kursů. Ani spojené cedulové banky světa nejsou schopny bránit spekulačnímu nájezdu na měnu s uměle vychýleným kursem. Výsledkem jsou pouze vyšší zisky spekulantů.

Konec komunistických režimů ve střední Evropě vytvořil unikátní situaci. Náhle se objevila řada malých, relativně vyspělých ekonomik s obrovskou zátěží deformací komunistického výrobního způsobu. Tyto ekonomiky přitom leží na umělé hranici s jedním ze tří rozhodujících světových ekonomických center. Výsledkem je jejich rychlá vnitřní restrukturalizace, prudký růst otevřenosti ekonomiky, především vůči sousedům, a vyrovnávání nejen ve vybavení investičním, ale také v na počátku zoufale chybějících odborně fundovaných zdrojích lidských. Spolu se začleňováním do evropské integrace ztratily tyto trhy téměř všechnu ochranu proti ovlivňování vývojem na trzích sousedících. Tento vývoj dokonce směřuje k vytvoření jediného trhu a fakticky si vynucuje i postupné politické sjednocování. Exploze nových informačních technologií tento trend ještě urychluje.

Kurs měn tranzitivních ekonomik vznikal v první polovině devadesátých let a odrážel potřebu vyvážet surovinu a levnou lidskou práci, protože pro plošné uplatnění vysoké produktivity práce nebyly ani investice ani know-how. V současné době je situace dramaticky jiná, příliv kapitálu odstranil jeho nedostatek, investice pomohly dotáhnout produktivitu práce v rozhodujících podnicích na slušnou evropskou úroveň. Podíl sektoru zaměřeného na vývoz levné pracovní síly se výrazně omezil a spíše než na primární zhodnocování domácí suroviny v nevyhovujících provozech s vysokou pracností se soustřeďuje do montoven, které zhodnocují dovezený materiál. Otevřenost ekonomiky dosáhla extrémních hodnot srovnatelných s kteroukoli malou západoevropskou ekonomikou, jejíž srůstání se sousedy trvalo po desetiletí postupných kroků.

Český export směřuje z osmdesáti procent do zemí EU. Neznamená to sice pouze eurozónu, ale i tak se naprostá většina tohoto exportu uskutečňuje v euro. Vstupem do EU padla celní omezení komunitárního obchodu, v prosinci se dále zrychlila a zlevnila doprava zrušením hraničních kontrol. Pro podnik střední velikosti je zahraniční obchod normou, nikoli příležitostí navíc. Cena zboží na vnitřním trhu se řídí cenami v unii, a je tedy stabilní spíše k euru než ke koruně. Tato kombinace výrazně odlišného vývoje těsně propojených ekonomik je historicky jedinečná a nelze na ni použít známé empirické poučky!

Bude-li tento trend pokračovat, korunové ceny se omezí především na dodávky drobných služeb, jejichž trh je přirozeným způsobem teritoriálně omezen, a na cenu námezdní lidské práce. Ekonomická rozvaha donutí firmy plánovat ve dvou měnách – koruně i euru, protože v nestabilní koruně budou zkresleny například materiálové náklady.

Co to znamená? Koruna přestane být univerzální mírou hodnoty a bude, především v podnikatelské sféře, nahrazována eurem do té míry, že euro bude fakticky fungovat jako paralelní měna. Obchodní právníci jistě dokáží vymyslet cenové doložky, které zavedou cenové slevy, případně navýšení podle vývoje kursu. Pokud na to domácí partner nepřistoupí, na nejbližší hranici v této zemi nikde není přes sto padesát kilometrů. Důsledkem toho bude, že ekonomika se stane méně citlivou na kursový vývoj a rozhodujícím pro vývoj směnného kursu se stane to, zda mzdové vyrovnávání se sousedy bude probíhat více či méně inflačně.

Protože se oslabí ekonomická kotva rovnovážného kursu, stane se koruna náchylnější ke spekulacím. Čím více se bude vyrovnávat parita kupní síly s kursem, tím slabší bude tlak na zhodnocování, tím náchylnější bude koruna ke kmitavému pohybu ovlivněnému okamžitou spekulací nebo okamžitými kapitálovými transfery. Nepochybně bude dále probíhat splývání evropských ekonomik. Ať to bude tím, že padnou regulace například trhu služeb nebo trhu práce nebo třeba tím, že si sousedé více zvyknou využívat blízkost hranic a překonávat jazykovou i zvykovou bariéru v každodenním životě i obchodě. Platí-li to, co jsem dovodil, v první fázi to bude tlačit na další zpevňování kursu, v druhé ohrožovat stabilitu měny tím, že bude vyhasínat její základní funkce ve prospěch eura. Nepůjde o změnu trendu, pouze o jeho další urychlování.

Klasická poučka o významu revalvace a devalvace měny vychází z představy dvou misek vody propojených hadičkou. V případě, že se změní výše hladiny v jedné misce, postupně se s ní vyrovná i hladina v misce druhé. Po dobu nerovnováhy mohu získávat výhody z energie obsažené ve vodním proudu. Devalvaci lze přirovnat k tomu, když celou misku náhle posuneme dolů. Rychlost vyrovnání hladiny vždy závisí na délce a průřezu oné hadičky. Čím více je ekonomika otevřená, tím kratší je hadička a tím větší je její průřez. Tím se také zkracuje doba vyrovnání hladin.

Ono by si vůbec zasloužilo propočítat, jak vysoká musí být míra ekonomické autarkie, aby bylo platné pravidlo o devalvaci vedoucí k vyrovnání obchodní bilance. Lépe řečeno, jak je na devalvaci a revalvaci citlivá obchodní bilance v závislosti na míře otevřenosti ekonomiky. Protože vzdálenost mezi trhy, měřena transakčními náklady, stále a vytrvale klesá, je možné, že při otevřenosti v úrovni nad čtyřicet procent (nebo padesát, šedesát, sedmdesát???) se vliv mírné kursové změny vyčerpá tak rychle, že bude makroekonomicky zanedbatelný a vliv drastického zacloumání měnou udělá víc mikroekonomických škod, než makroekonomického užitku. Ale to je daleko za hranicemi možností blogera nad klávesnicí.