Donald Trump stáhl Ameriku z jaderné dohody s Íránem a nařídil obnovit vůči zemi z Perského zálivu finanční a ekonomické sankce.

Je to v pořadí třetí Trumpovo rozhodnutí, které může poškodit evropskou ekonomiku. Následuje poté, co Trumpova administrativa zavrhla smlouvu o volném obchodu (TTIP) a začala licitovat s cly na ocel a hliník.

Příšerná dohoda

V dohodě s mocnostmi, kterou před třemi lety podepsalo sedm stran – kromě Íránu stálí členové Rady bezpečnosti (Británie, Čína, Francie, Rusko, Spojené státy) a Evropská unie – se íránská vláda zavázala, že nebude usilovat o vývoj jaderných zbraní. Slíbila snížit počet centrifug na obohacování uranu, omezit úroveň obohacování a povolila inspekce svých jaderných zařízení. Výměnou za omezení jaderného programu zrušily západní státy vůči Íránu sankce.

Trump označoval dohodu (Společný komplexní akční plán, JCPOA – celý text tady) za „příšernou“. (Už jste ale slyšeli, že Donald někdy hodnotil jako dobrou dohodu, kterou sám neuzavřel?)

Americký prezident zdůrazňuje, že dohoda nezakazuje íránskému režimu vyvíjet balistické rakety. Jenže nevadí jen samotná dohoda.

Vláda ve Washingtonu s nelibostí sleduje, jak Írán, v americké politické terminologii „darebácký stát“, roste a roztahuje chapadla do Iráku, Jemenu, Libanonu a Sýrie. Sankce, které teď bude zavádět, mají íránskou expanzi zarazit.

A konečně – odchod od dohody může souviset i s Trumpovým úsilím odstranit dědictví jeho předchůdce Baracka Obamy.

Špatné vyhlídky

Trump podepsal nařízení, podle kterého budou do 180 dnů obnoveny veškeré sankce, které platily před uzavřením jaderné dohody v roce 2015. Budou se týkat vývozu letadel, leteckých součástek a servisních služeb do Íránu, obchodu s kovy, prodeje hliníku, oceli, transakcí íránských bank a firem v dolarech. Sankce přirozeně zahrnou také ropné či energetické společnosti.

Na ekonomice se podepíšou růstem cen ropy. Ropné benchmarky minulý týden vystoupily nejvýš od listopadu 2014, severomořský Brent nad 77 a americký WTI přes 70 dolarů za barel. Experti očekávají, že na těchto hodnotách v příštích týdnech ceny zůstanou. S nástupem sankcí se ale můžou dostat výš.

Vyšší ceny ropy budou v Evropě zvedat inflaci a brzdit ekonomický růst. Někde míň, jinde víc. Mezi státy, které jsou na ceny černého zlata citlivější, patří Španělsko. Tamní ministerstvo financí odhaduje, že ropa za 82 dolarů může z HDP odkrojit více než tři procenta.

Chystané americké sankce můžou poškodit evropské společnosti, které si v Íránu dohodly či dohadují kontrakty. Například ropné korporace Shell a Total, automobilky Volkswagen, Peugeot a Renault, strojírenský gigant Siemens a patrně i brněnský Zetor. Nejcitelněji by ovšem mohly zasáhnout leteckého výrobce Airbus, který v Íránu nasmlouval obchody za nejméně 22 miliard dolarů.

Těmto a dalším evropským firmám sankce ztíží, anebo překazí byznys.

Klekne na Evropu

Trumpovi lidé tvrdí, že sankce, které americká administrativa na Írán uvalí, donutí vládu v Teheránu, aby se vrátila k jednacím stolu a kývla na větší ústupky než v minulosti.

Jenže íránský obchod s americkým „satanem“ je mizivý. Pokud chce Trump přitlačit ajatolláhy ke zdi a dohodu zničit, musí přesvědčit Evropany, Číňany a Rusy nebo aspoň evropské spojence, aby se k němu přidali. Anebo je k tomu donutit.

První možnost nepřipadá v úvahu. Evropa (Německo, Francie) už dala najevo, že v dohodě s Íránem chce pokračovat, že se ji pokusí zachránit. Zbývá tedy druhá varianta – ekonomický nátlak.

Američané můžou zatrhnout a zatrhnou dolarové obchody s Íránem. Evropské vlády a firmy se na to ale připravovaly. Státní investiční banka ve Francii nachystala pro vývozce miliardy eur na financování vývozu do Íránu. Kromě toho, íránská centrální banka už loni zakázala používat americký dolar ve všech transakcích souvisejících s dovozem.

Americká vláda ale může postihnout evropské společnosti „extrateritoriálními“ sankcemi, které na ně uvalí za to, že nedodržují americké sankce. Evropské firmy teď mají šest měsíců na to, aby se vyvázaly z íránských kontraktů. Pokud to neudělají, patrně ztratí přístup do amerického bankovního systému a na americký trh.

Jedním vrzem

„Osmý květen [den, kdy Trump oznámil, že Amerika odstupuje od dohody s Íránem] bude do historie zapsán jako den, kdy se Spojené státy vzdaly víry ve své spojence,“ píše pateticky komentátor Edward Luce v deníku Financial Times.

Jenže Trump evropským spojencům nikdy nevěřil. V jeho očích byli a jsou především obchodní soupeři, kteří Ameriku podvádějí a dělají si obchodní přebytky na její účet. Tak proč je nevytrestat jedním vrzem s Íránem.