Netiká tady něco?

Když se americký watchdog zahryzne do kořisti, nepovolí, dokud nedostane tučné výkupné. Tentokrát se zakousl do Deutsche Bank a vzkázal, že ji pustí za 14 miliard dolarů.

To je suma, která se blíží tržní hodnotě banky (18 miliard dolarů). Za takovou hromadu peněz je americké ministerstvo spravedlnosti ochotné urovnat soudní spor, v němž je Deutsche obžalována za prodej nadhodnocených hypotečních cenných papírů před krizí – v letech 2005 až 2007.

Jak k ní žalobci dospěli? „Nejspíš vědí líp než investoři, jaké měly být ceny aktiv během hypoteční mánie,“ poznamenal jízlivě analytik Joseph Sternbergve Wall Street Journal a položil si otázku, co je pro světové finance větší systémové riziko: některé z velkých bank, anebo americká vláda?

Teď se nicméně rýsuje dohoda. Podle ní by stará dáma Deutsche (narozena 1870) zaplatila kolem 5,4 miliardy dolarů. S tím by se mohla vypořádat.

Je možné očekávat, že Američané ze 14 miliard skutečně sleví. Jejich cílem (pokud nezešíleli) není Deutsche položit. Rozeběhli by tím vlnu vymazávání aktiv i dluhů, která by se nezastavila na německých hranicích a která by zasáhla další banky, firmy, státy... Nikdo nemůže dohlédnout, kde by skončila.

Obr na hliněných nohou

Zvěst o čtrnáctimiliardové sankci každopádně otřásla základy banky. Její akcie ve druhé polovině září sletěly o 20 procent. V pátek se sice otřepaly, ale kdo ví, na jak dlouho.

Akcie Deutsche Bank nicméně klesaly už dřív, od svého vrcholu v červenci 2015 do konce letošního září ztratily dvě třetiny. Tržní hodnota banky se od té doby propadla z 50 miliard dolarů na 18 miliard. Mnozí konzervativnější investoři budou pokládat nákup akcií Deutsche Bank za rizikovější než nechráněný sex s prostitutkou i v případě, že se watchdog spokojí se zlomkem původně požadované kořisti.

Deutsche by byla v mizerné formě i bez amerických sankcí. A za vodou nebude, ani kdyby nakrásně vyrovnání usmlouvala na několik málo miliard. Stojí na hliněných nohou. Ve velkém nakupovala rizikové deriváty, které „prorok z Omahy“ Warren Buffett nazval „zbraněmi hromadného ničení“.

Bývalí manažeři banky měli velikášský plán, chtěli vybudovat finanční monstrum globálních rozměrů, a co nejrychleji – „to grow too big too quickly“. A tak je vystavěli na hypotečních derivátech, na víře, že dnes uzavřený byznys vypořádají někdy v budoucnu.

Banka má v derivátech víc než 46 bilionů dolarů. To je dvanáctinásobek (ročního) výkonu Německa a 220násobek výkonu české ekonomiky. Její kapitálové zajištění je přitom nižší než u srovnatelných bank. Zadluženost zase vyšší.

Mezinárodní měnový fond v létě vyhodnotil Deutsche jako nejnebezpečnější systémovou banku (hned za ní následují britská HSBC a švýcarská Credit Suisse). Že by si německá banka tuhle poctu nezasloužila?

Zatím dobrý

Vedení banky nezbývá, než vylepšit kapitálovou bilanci. Osekává náklady, odepisuje investice, prodává aktiva, ruší stovky poboček a propouští desítky tisíc zaměstnanců. Minulý týden prodala Deutsche britskou pojišťovací divizi Abbey Life. A výprodej bude pokračovat.

Je ale jasné, že z prodeje aktiv banka věčně žít nemůže, musí přece vydělávat. Za nulových či záporných úrokových sazeb to je obtížné. Na vkladech se vydělat nedá. A o úvěry je nízký zájem.

John Cryan, nynější šéf Deutsche, nicméně ujišťuje, že banka situaci zvládne bez cizí pomoci. Může ale prohlašovat něco jiného? Pokud by přiznal, že se Deutsche bez pomoci neobejde, byla by to výzva k runu na banku. A do kategorie výroků, které nelze brát vážně, patří vyjádření mluvčího kancléřství, podle něhož „německá vláda nevidí důvod k zásahu“.

Taková prohlášení mohou připomínat otřepaný vtip o chlápkovi, který padá z mrakodrapu a v každém patře, kolem kterého letí, opakuje: „Zatím dobrý.“

Na velikosti záleží

Skupina G20 zařadila Deutsche Bank mezi systémově důležité finanční instituce, do kategorie „too big, to fail“. Pád těchto bank by vzhledem k jejich velikosti a propojení se zbytkem finančního světa mohl ohrozit globální finance.

Je jasné, že německá vláda Deutsche padnout nenechá. Dá se předpokládat, že ve chvíli, kdy by se kolem banky utáhla smyčka, vláda by jí pomohla, byť by to do poslední chvíle odmítala.

Tento názor sdílí Andreas Utermann, ředitel Allianz Global Investors. „Pokud se akcie [Deutsche Bank] budou dál propadat, vláda bude muset zasáhnout. [...] Banka je pro německou ekonomiku příliš důležitá,“ řekl agentuře Bloomberg.

Pravidla evropské bankovní unie státní pomoc zakazují, pokud náklady na záchranu v první řadě nenesli akcionáři, držitelé dluhopisů a střadatelé. Které pravidlo se však nedá obejít? Také směrnice připouští výjimky.

Zbývá tedy otázka: Jak hluboko musí akcie Deutsche Bank spadnout, aby německá vláda zasáhla?

Padni, komu padni

Šéf banky Cryan tvrdí, že Deutsche je pevná jako skála. Upozorňuje, že má dostatek likvidity. Němečtí politici zase zdůrazňují, že finanční systém se od krize změnil a je bezpečnější (jejich zásluhou). Evropská centrální banka připomíná, že komerční banky mohou využít její program na dodávky likvidity.

Systém je ale z principu křehký. Komerční banky drží v hotovosti jen malý zlomek půjčených peněz a když se na ně střadatelé sesypou, nemůžou splnit své závazky.

Banka může zkrachovat, i kdyby byla nejhezčí, největší, nejlépe kapitalizovaná anebo prostě Deutsche. Stačí, aby v ní klienti ztratili důvěru.