Snižovat daně je vždycky správně, říká tradiční pravda a sklony jí věřit má každý, kdo pamatuje krach přerozdělovacího státu zvaného socialistické Československo.

Starobylé rčení vychází z přesvědčení, že občan umí peníze utratit lépe než stát, který je od něj vybírá na daních. Prosperita země se logicky zvýší, pokud se sníží daně, protože zaměstnanec, živnostník nebo podnikatel, vedeni zdravým rozumem, ušetřené peníze utratí tak, že to víc prospěje národní ekonomice, než by to se stejnými penězi dokázal stát.

Rekordní úprava daní z dílny několika parlamentních stran – od ANO přes ODS až po Piráty a sociální demokraty – snižuje průměrným občanům daň z příjmu o 50 procent. Lidé mají k dispozici 130 miliard a stačí je využít, aby se tuzemské hospodářství zotavilo po katastrofě způsobené koronavirem.

Na popsané vizi bude část pravdy, přesto existuje zneklidňující okolnost. Sami poslanci, kteří daňové škrty prosazovali, úplně nevěří, že plán vyjde. Živelným projevem na sebe upozornil šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek.

Připustil, že daňový výpadek zkrátí také příjmy jeho rodného Prostějova o 60 milionů. Zároveň ale daňové změny přinesou „pracujícím města Prostějova 400 milionů korun za rok. Oni ty peníze utratí v tom městě“. Samozřejmě je utratí rozumně.

Některé úvahy šly ještě dál a například materiály ministerstva financí nebo České pirátské strany docházejí k závěru, že občané svým utrácením aspoň zvýší výběr DPH. Jinými slovy, necháme občanům peníze, které jsme jim dříve brali prostřednictvím daní z příjmu, přitom ale doufáme, že nám je zase vrátí placením jiných daňových titulů.

Cestou takových úvah je možné odhalit hlavní pochybnost o tom, že rekordní snižování daní má smysl. Rámcově platí, že je správné podpořit soukromou iniciativu, ovšem nemusí to platit vždy a všude. Dnes ekonomika trpí důsledky pandemie koronaviru a k tomu patří, že rostou psychické potíže i obavy o existenci v širokých vrstvách obyvatelstva.

V letošním roce platilo pravidlo, že lepší je peníze uložit než utrácet za věci, které nejsou úplně nezbytné. Snížením daní se to má v příštím roce změnit, jako kdyby se rostoucí spotřeba občanů stala nezadržitelnou povodní bořící hráze, které překáží zdravému rozvoji ekonomiky.

Česko tedy sází na následující scénář. Vláda uvolní lockdown, lidé se postupně zbaví obav z nebezpečné pandemie a začnou si rozmýšlet, co koupí, jaký dům postaví, jaký druh podnikání zase rozjedou. Není pochyb, že rozhazování peněz v ekonomice je užitečným nástrojem pro překonání krize. Jak se ale v tomto případě zachovají české domácnosti, to ukážou až nejbližší měsíce. Každý ale tuší, že to je dobrodružný experiment.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy