Ekonomika zpomaluje růst a i když se politici i ekonomové navzájem ujišťují, že jde jen o přechodný výpadek, který přece nemůže dospět až do recese, přece jen nelze obejít otázku, proč tedy ke zpomalení došlo.

Bohužel, k dispozici zatím není nikdo, kdy by si s plnou vážností takovou otázku položil. Pokud by snad hrozilo, že si ji někdo položí, tak se používá obvyklá taneční kreace, podle níž je celý problém v Německu, což se přirozeně dotýká i Česka, které je jeho významným obchodním partnerem. Tím se opět pouze mlátí prázdná sláma.

Radikálně položená otázka o důvodech zpomalení tedy zní zhruba následujícím způsobem. Nezaměstnanost fakticky neexistuje, rostou mzdy a spolu s nimi spotřeba obyvatelstva i vlády, stavebnictví zažívá dobré roky a například bytů se staví stejně jako v letech konjunktury před minulou krizí.

Proč tedy ekonomika zpomaluje už druhým rokem a proč všichni předpokládají, že poklesne také letos? Příčinou je vývoj v průmyslu, se kterým to je vážné, jak naposledy ukázala data z listopadu. V průmyslových podnicích klesá už několik měsíců počet zaměstnanců, snižují se i tržby. Takové poměry zažilo Česko během druhé vlny minulé krize, tedy v první polovině roku 2013. Poté průmyslové podniky začaly vyrábět a bylo po krizi.

Dnes nemá výpadek průmyslu takové důsledky pro celou ekonomiku, což je třeba ocenit, i když ekonomický růst tažený spotřebou má zvláště v českých podmínkách špatnou pověst jako „projídání budoucnosti“. Možná však pomůže překlenout těžké období, než se průmysl opět nastartuje.

Ovšem důvěru v restart průmyslu může mít jenom ten, kdo ví, v čem je současný problém. Nepochybně může být důvodem vliv obchodních válek zvláště mezi Amerikou a Čínou, které negativně zasáhly německý export a v důsledku i český.

Může tu však být ještě další důvod, o kterém se právě v Německu začalo vážně mluvit. Výrobní kapacity u našich sousedů zestárly a nedokážou produkovat konkurenceschopné výrobky. Pak by tedy nešlo o cyklický výpadek ani o vliv globálního podnebí, ale o strukturální problém.

Skutečně vážná otázka proto zní, jestli také Česko nemá nějaký strukturální problém. S tím souvisí, jak je v Česku složitá byrokracie, ať se týká daní nebo stavebních povolení, jak se daří budovat infrastrukturu od dálnic po internetové sítě, jak kvalitní je nabídka pracovních sil a jestli je vůbec nějaká. Tím vším se blokují inovace, které by výkon exportního průmyslu opět zlepšily.

Nejspíš je nutné přiznat, že ve zmíněných oblastech toho Češi v uplynulém desetiletí mnoho nepředvedli. Proto může být výpadek průmyslu projevem nepříznivého trendu, který musí celá společnost včetně politického a ekonomického sektoru obrátit k lepšímu konkrétními kroky, na jejichž konci bude země znovu zasvěcená inovacím.

Otázka, proč slábne výkonnost průmyslu, je nepříjemná, přesto Česko dostihne, i když před ní bude zavírat oči. Jistě se to nějak vyřeší, nakonec si podniky pomohou samy, pokud chtějí přežít. Jen je divné, proč se o to nezajímá veřejnost, když na tom přece závisí její blahobyt.

Autor je komentátor serveru Echo24