Musím se upřímně přiznat, že to, co prý hýbe celým národem, tedy církevní restituce, mě zatím nezasáhlo. Ale současný vývoj, kdy prezident Klaus dal tomuto zákonu "kvalifikovaný nesouhlas s dalším postupem" a zběsilý ohlas některých politiků, agitátorů a autorů na tento krok, mě přinutil všimnout si věci blíže.

Jde o majetek, většinou nemovitý, za 75 miliard Kč a finanční odškodnění ve výši 59 miliard. Jistě, nejsou to malé peníze a na první pohled člověka šokují. Na druhé straně si ale myslím, že ten nemovitý majetek často leží ladem. A to nejen pole. Obce jsou blokovány, jejich územní plány okleštěny. Jistě, někdo dostane kopřivku z toho, že církev dostane pozemek, který bude stavebním, a prodá ho za velmi pěkné peníze.

Jistě, ale prodá ho stavebníkům, kterým se pozemek bude líbit, a ti stavebníci za něj zaplatí. Ale to přece půjde zcela mimo státní rozpočet. Nikdo nebude od nás, daňových poplatníků požadovat nějaké peníze. Naopak, od příštího roku bude daň z převodu nemovitostí vyšší (4 %) a bude ji platit kupec. Logicky pak za každý milión Kč zaplacený za nákup pozemku dostane český stát 40 000 Kč na daních.

A pak je zde ještě ono finanční odškodnění. Není malé. Je ve výši 59 miliard za 17 let. Kdyby ty platby byly lineárně rozdělené, tak to je asi 3,5 miliardy ročně a to se mi skutečně nezdá nějak likvidační. Vezměme pro srovnání, kolik se ročně vydá na "obnovitelné zdroje", což je jakýsi eufemistický pojem vymyšlený blábolivými zelenými fanatiky a manipulátory a jediné, co se v těchto zdrojích "obnovuje", jsou peněženky jejich provozovatelů.

A kolik nás stojí tato "zelená daň z blbosti"? Maličkost, pouhých 39 miliard ročně, což na jednu rodinu znamená přes 1000 Kč ročně, což je desetkrát více než za církevní restituce. A ať si kdo chce co chce myslí, tak já raději dám menší částku na smysluplnou věc než větší částku na nesmysly.

Možná si někdo myslí, že nebude církev vůbec nikdy potřebovat. Možná ne, ale pokud udeří nemoc, závislost, což je samozřejmě také nemoc, ale specifická, nebo nějaký hrozný sociální propad, který nikomu nepřeji, tak církevní charita může být velmi nápomocná. A to nemám zcela vycucané z prstu, manželka v jedné takové charitě dělala supervizora sociálních zařízení včetně kavárny "Na půli cesty".

A OZE, obnovitelné zdroje energie? Ty jsou jen na dvě věci. Tu první jistě všichni dobře znáte a to druhé slovo je na obtíž. Jak obtížný hmyz se tyto ziskuchtivé pijavice přisály nejen ke státnímu rozpočtu, ale také přímo k rozpočtům jednotlivých rodin. A to kupodivu vůbec nikomu nevadí. Samozřejmě, občas si někdo zahudruje, ale to je tak všechno. Nic se neděje a je to pouze jeden z dalších příkladů, jak sebou veřejnost nechá orat a vláčet. Prostě, lépe už bylo.