Ztrátovost evropských železnic je věcí známou a spadají do ní všechny evropské železnice. Důvod je zcela zřejmý. Jízdné v osobní dopravě neuhrazuje v plném rozsahu skutečné náklady. Výše jízdného je však záměrně nastavena na nižší hodnoty, aby železniční doprava byla konkurenceschopná ostatním typům dopravy. Rozdíl mezi skutečnou cenou je železničním provozovatelům vyrovnán tzv. dotací. Dotační politikou se obvykle stát snaží přitáhnout cestující k železničnímu druhu dopravy, který politici pokládají za šetrnější k životnímu prostředí, za efektivnější z pohledu bezpečnosti a za mnohdy i rychlejší na větší vzdálenosti. Systémy rychlovlaků např. TGV takové předpoklady skutečně splňují. Aby železniční doprava byla přitažlivá, poskytují jí vlády jednotlivých zemí dotace nejen na jízdné, ale mnohdy i na technické vybavení a speciální vlaky. Nezřídka jsou dotace prováděny i formou důchodového zabezpečení železničářů, které se stává součástí státních výdajů. Pro rozvoj osobní železniční dopravy existuje v EU i banka Eurofima, ve které je Česká republika také členem a která poskytuje jednotlivým státním operátorů výhodné půjčky za příslušné státní garance. V České republice souhlas uděluje nakonec Poslanecká sněmovna .Obvykle největší státní železniční operátor provádí i výkony v nákladní dopravě, a to i pro soukromé spedice. Tato činnost není dotována, neboť je zisková a často pomáhá k snižování velikosti dotace do osobní železniční dopravy. Termín křížové financování je tak známý, ale směrnice EU již více jak deset let určuje státním provozovatelům vést účetnictví pro tyto dvě základní činnosti odděleně.

Dosažené úspory z dotace lepší prací či úsporou pracovníků pak snižují nároky na dotace, nikdy se však nejedná o zisk. Bylo by to ekonomicky nesprávné vyhodnocení. Úspora z obdržené dotace není ziskem. Je to jen úspora. Nikdo v Evropské unii by v případě dosažení úspor z dotace nehovořil o zisku, maximálně tak o vyrovnaném nebo přebytkovém hospodaření. Termín „výdělku“ by pak byl všem opravdu směšný. Josef Bazala, který jej v českých podmínkách používá, tak činí pouze z mediálních důvodů, ale přitom je to spíše ostuda. V jeho logice by tak všichni příjemci dotací a sociálních dávek mohli hovořit „výdělcích“, stejné použití nesmyslného výrazu by mohly používat i městské dopravní podniky, kterým by se podařilo ušetřit obdrženou část dotace. Zisk lze vytvořit pouze tam, kde se dotace neposkytuje. Účetně lze hovořit o hospodářském výsledku, který může zahrnovat dotaci a jehož výsledek může být kladný. To i systém s dotacemi umožňuje. Vyhodnotit však hospodaření jakékoliv firmy jen z tohoto jediného ukazatele by však byl čirý amatérismus.

Zázrak evropské ekonomiky, jak jej Bazala přednesl v České televizi, se nekoná. Koná se zřejmě jen jeden veliký mediální humbuk. Skoro by se dalo říci i podvod. Pokud je to však podvod, tato vládní garnitura by měla zasáhnout. Pokud tomu ale tak není, a Josef Bazala je skutečným zázrakem evropské železniční ekonomiky, pak ať vrátí dotaci drah státu, když už ji díky zisku nepotřebuje. My, občané, si ty peníze rádi vezmeme zpět.