Velkorysost státu vůči podnikatelům by představovala snesitelný dodatečný náklad

Nemovitostní sektor patří společně s pohostinstvím, zpracovatelským průmyslem a dopravou k těm segmentům tuzemské ekonomiky, které jsou vůbec nejvíce poškozeny probíhající koronavirovou krizí. V letošním roce vykáže realitní sektor bezmála 25procentní propad výkonu. V kontextu koronakrize se o něm tolik nemluví proto, že v porovnání se segmenty typu průmyslu je pouze malým zaměstnavatelem. Zároveň není tolik na očích jako třeba hospody či kavárny. „Na pivo“ či „na kafe“ se běžně mnozí vydávají i několikrát týdně, zatímco na obhlídku bytu sotva několikrát za život. A právě intenzita prohlídek prodávaných bytů během nouzového stavu povážlivě poklesla. Nejen kvůli obavám z nákazy, ale i z toho důvodu, že realitní trh vyčkával, jak to dopadne se zrušením daně z nabytí nemovitosti.

V rámci jednání Národní ekonomické rady vlády jsme s premiérem i ministry diskutovali také právě o zrušení této daně. Ministerstvo financí zrušení sice jednoznačně podporovalo, avšak proti se stavěli zejména sociální demokraté. Upozorňovali na výpadek třinácti miliard korun, který zrušení daně ve veřejných rozpočtech způsobí. Minulý týden vláda zrušení schválila.

Je to dobře hned z několika důvodů.

Realitní trh pod tlakem

Zaprvé, realitní trh se v době koronakrize ocitá opravdu pod značným tlakem, byť často přehlíženým. Zamrzá. Vyčkávání realitního trhu, „až vláda daň zruší“, pochopitelně k zamrzání znatelně přispívalo. Jestliže se přitom v realitách točí méně peněz, než by mohlo, prohlubuje to celkový objem nominálních výdajů v ekonomice, a tedy to prohlubuje propad letošního nominálního HDP. Zamrzání realitního trhu z důvodu nejistoty ohledně daně z nabytí nemovitosti tak prohlubovalo probíhající historický propad tuzemské ekonomiky. Je tedy pozitivní, že tato nejistota končí.

Zadruhé, v době, kdy se nemovitostní trh dostává pod tlak, je pravděpodobnější než jindy, že se snížení daně promítne do skutečného snížení celkové ceny nemovitosti. Zatímco v ekonomicky příznivých časech se stává, že při zrušení daně zůstane celková cena beze změny, tj. že vlastní cena nemovitosti stoupne (o úsporu na dani se podělí kupující a prodávající), v méně příznivých časech, jako jsou tyto, se vlastní cena nemovitosti měnit spíše nebude. Jinými slovy, bydlení bude skutečně dostupnější, v řadě případů třeba o statisíce korun. Kupující tedy také může ponížit své úspory a peníze získané tímto ponížením použít k útratě jinde v ekonomice. To vše by ekonomice pomohlo v době zotavování z koronakrize, neboť by jí to poskytlo dodatečnou likviditu a umožnilo zmírnit propad nominálního HDP.

Zatřetí, je vidět, že vládě činí značné potíže likviditu do ekonomiky dodávat. Například programy COVID 1 nebo COVID 2 vykazují pramalý podpůrný efekt. Pokud vláda, resp. veřejné rozpočty tedy kvůli zrušení daně z nabytí nemovitosti přijde o třináct miliard, jak argumentují sociální demokraté, jaká je to vlastně škoda? Zdá se totiž, že je příhodnější nechat zvláště právě v této náročné době těchto třináct miliard v kapse lidem. Sami nejlépe vědí, jak a za co je utratí. Podpoří tak sami ekonomiku přirozeným, tržním způsobem, a to namísto vlády, jejíž administrativní podpora má zatím nedostatečný efekt.

Úleva pro desetitisíce provozů

Nelze však zůstat jen u zrušení daně z nabytí nemovitosti. Realitnímu segmentu nepochybně prospěje také to, když se podaří v uspokojivé míře udržet obsazenost jednotlivých objektů. Například podle vyjádření předních pivovarů v zemi hrozí, že bezprostředně po koronakrizi již znova neotevře zhruba deset procent českých hospod, restaurací a dalších stravovacích provozů. To odpovídá přibližně 2200 provozoven. Problém je to nejen pro samotné hospodské, resp. provozovatele hospod či restaurací, ale také pro pronajímatele nemovitostí, v nichž daný provoz funguje. Ale pochopitelně nejde jen o stravovací zařízení, podobnému problému čelí vedle hospodských také třeba majitelky kadeřnictví nebo majitelé obchodů a večerek. A samozřejmě zprostředkovaně opět pronajímatelé příslušných objektů, ať už v nich nalézá své místo kadeřnický salon, nebo večerka.

Je proto dobře, že by vláda dnes měla diskutovat o dalších z navrhovaných opatření na podporu ekonomiky, zejména pak těch menších, ale zato početnějších hráčů v ní. Jde o to, že by stát měl poškozeným podnikatelům, ať už hospodskému, či kadeřnici, hradit část nájemného. Ulevilo by se tak desetitisícům provozů.

Podmínkou pomoci je ovšem to, aby se nájemce dohodl s pronajímatelem na slevě. Stát tedy nepřebírá veškeré záchranné plnění. Stát by mohl být přece jenom velkorysejší a podílet se na záchraně nikoli z jedné třetiny, jak zní nynější návrh, ale z poloviny, protože současný návrh vyvolává tlak na pronajímatele, aby se na pomoci podílel až příliš. Veřejné zdroje by to stálo místo tří miliard miliardy čtyři. To je zcela snesitelný dodatečný náklad vzhledem k pozitivnímu přínosu navýšené likvidity dotčených podnikatelů, ale i pronajímatelů, v jejichž objektech daní podnikatelé fungují.

Autor je hlavní ekonom Czech Fund, člen Národní ekonomické rady vlády

LN, 4.5.2020