Z jistých důvodů jsem soukromě sledoval dění kolem likvidace kalů z ropných lagun Ostramo v Ostravě. Během let sestával tento proces z několika milníků, z nichž jeden z nejdůležitějších má datum 28. 12. 2020.

Toho dne jsme se dozvěděli, že v areálu lagun už žádné kaly nejsou. Poslední – 12 tisíc tun z celkového počtu více než devadesáti – byly odvezeny do meziskladů, odkud povede jejich finální cesta do Německa. Tam mají být zlikvidovány v nejmenované elektrárně.

V letech 2012 - 2017 se kaly likvidovaly v cementárně v Čížkovicích u Lovosic. Bylo to asi 100 tisíc tun, které se skladovaly u Litvínova. Když bylo zřejmé, že cementárna v likvidaci pokračovat nebude (poslední kamion s kaly projel její bránou 13. 12. 2017), hledala se náhrada. Stále ještě zbývalo zlikvidovat přes 90 tisíc tun kalů.

Řešení se našlo v podobě tlakové plynárny ve Vřesové na Sokolovsku, součásti komplexu Sokolovská uhelná. Tam v té době vyráběli z hnědého uhlí tzv. energoplyn (v tlakových generátorech), který využívali jako palivo pro vlastní paroplynovou elektrárnu. Princip likvidace kalů spočívá v tom, že se v malém množství přidávají do předem vysušeného uhlí; do generátorů tedy směřuje uhlí + kaly (v Ostravě upravené - zavápněné).

Ve Vřesové tedy poměrně bleskově postavili přijímací terminál se zásobníkem a dopravními cestami a v dubnu 2018 – po počátečním „vychytávání much“ - zahájili likvidaci kalů, z Ostravy dopravovaných po železnici ve speciálních uzavřených kontejnerech Innofreight (bílé barvy).

Na tomto místě se nemohu nezmínit o jevu, který podobné aktivity obvykle provází. Je to ekologický hysterismus. V médiích jsem sice nezaznamenal zprávy o tom, že by zelení aktivisté blokovali příjezd vlaků s kaly do tzv. koncovky (vlečka na Vřesové) a podobné militantní projevy, nicméně kampaň proti likvidaci kalů zahrnovala názor, že tato činnost odradí lázeňské hosty a ohrozí fungování lázeňství nejen v Karlových Varech, ale v celém lázeňském trojúhelníku. Nešlo jen o „řeči v hospodě“. Tehdejší primátor Karlových Varů (a současný hejtman kraje) Petr Kulhánek dostal od komise města pro pro lázeňství a cestovní ruch úkol, aby se pokusil zplyňování kalů ve Vřesové zvrátit. (Dodejme: bez úspěchu.)

K hlasitým odpůrcům likvidace kalů ve Vřesové patřil i starosta Františkových Lázní Jan Kuchař. Ten měl vážné obavy z kontaminace pramenů při chybě během manipulace s kaly. Citát z webu Regionzápad.cz z března 2018:

Starosta Františkových Lázní se obává, že pokud se při manipulaci s toxickými látkami stane chyba, může to mít fatální dopad na podzemní vody a tím i na minerální vody lázeňských měst. Kontaminace by znamenala likvidaci lázeňství v kraji, které ve všech na sobě navázaných oborech zaměstnává téměř 30 % obyvatel Karlovarského kraje.

Jakkoli lze tyto obavy chápat, je třeba říci si na rovinu, že byly přehnané. Materiál byl dopravován do Vřesové v hermeticky uzavřených kontejnerech, cestou nepřicházel do styku s okolním prostředím, v areálu firmy nebyl skladován a po příjezdu zamířil rovnou ke zpracování. Celý proces byl pod kontrolou kompetentních institucí (ČIŽP) a jenom perlička: v samotném přijímacím terminálu platil přísný zákaz uklízet podlahu splachováním (což je jinak v uhelných provozech běžná a nutná metoda), aby bylo vyloučeno, že se do kanalizace dostanou nežádoucí látky; úklid byl prováděn průmyslovým vysavačem.

Obava, že by likvidace kalů popsaným způsobem mohla jakkoli ohrozit obyvatelstvo či dokonce lázně byla zcela lichá. Pokud by někdo mohl být ohrožen, pak zaměstnanci, kteří v terminálu s materiálem přímo pracovali, pakliže by nepoužívali ochranné pomůcky.

Tento systém likvidace kalů ve Vřesové by fungoval až do jejich úplného zpracování, kdyby se nestalo něco, s čím při zahájení celého projektu zřejmě nikdo nepočítal. Že firma provozující tlakovou plynárnu (Sokolovská uhlená) bude nucena kvůli zvyšující se ceně emisních povolenek z ekonomických důvodů přistoupit k radikálním řešení: tlakovou plynárnu a navazující provozy uzavřít.

Zprávu o tom přinesl její web 2. září 2020.

Definitivní odstavení plynárny znamenalo dvě věci: že o práci přijde postupně až tisíc lidí a že ostravské kaly nebude kde v ČR likvidovat (nikoli spalovat, jak se v médiích často mylně objevovalo – v generátorech nešlo o spalování, ale o docela jinou technologii zplyňování uhlí a kalů, přičemž výsledkem byl zmíněný energoplyn a jako druhý produkt škvára využitelná ve stavebnictví). Vřesovská technologie je totiž v ČR jediná. Zbývala tedy otázka, co ji nahradí.

Dnes už to, alespoň zčásti, víme. Kaly zamíří kamsi do Německa. Tím bude celá ta dlouhá a pro obyvatele Ostravy ve své době bezpochyby děsivá záležitost uzavřena. Důvod k jásotu a oslavám to ale není. Spíše jen k úlevnému vydechnutí: Konečně! Pozdě, ale přece.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.