Člověk se bojí toho, co přijde, a obvykle si předem stěžuje. Ale když už jsou očekávané nepříjemnosti, potíže či přímo katastrofy tady, tak zatne zuby a snaží se nějak bez reptání přežít. Co mu také zbývá.

Platí to přinejmenším v Česku. Deník Mladá fronta Dnes opatřil text o opravách na dálnici D1, které probíhají za plného provozu, názvem „Dálnice do pekla“. Je to odkaz na šlágr metalové kapely AC/DC, přesnější by ovšem bylo „Dálnice peklem“.

Prožije ji každý řidič, který se rozhodne cestovat z Brna do Prahy, případně opačným směrem po zmíněné dálnici. Poměry na dálnici shrnula Mladá fronta Dnes strohým číslem, že mezi Prahou a Brnem připadají od počátku roku na kilometr necelé čtyři nehody, na zúžených úsecích však pětkrát tolik.

K tomu není co dodat, snad jenom to, že počet nehod je špičkou ledovce nepříjemností, které řidič na D1 zažije, když se obklopen kamiony proplétá klikatou dráhou zúženou signalizačními pruhy. Událost z počátku uplynulého týdne, kdy mezi sebou dva kamiony zmáčkly osobní auto, může posloužit jako grafický symbol pekla na D1.

Dnes je situace na hlavní komunikaci mezi Moravou a Čechami dosud nejhorší. Celkem má dojít k modernizaci 162 kilometrů dálnice. Opravy čtyř úseků o celkové délce 35 kilometrů začaly na jaře roku 2013. Jsou dnes hotovy a v létě se rozjely opravy u pátého z dalších úseků, které mají na délku dohromady necelých 30 kilometrů.

Stavitelé spokojeni

Až se dokončí i další porce oprav, což teoreticky může být do konce roku 2017, když všechno půjde dobře, budou mít opraváři za sebou dvě pětiny svého úkolu. V dalších dvou letech má začít zbývajících devět úseků.

Existují tedy dvě mezní varianty. Buď všechno půjde podle plánu, poměry na D1 se dočasně ještě zhorší, protože se najednou bude opravovat až deset úseků, ale do čtyř let bude všechno hotovo.

Anebo se bude pokračovat dosavadním tempem a opravená dálnice se zprovozní někdy v roce 2025. Z pohledu řidiče znějí obě varianty dost děsivě a daly by se pracovně nazvat „hrozný konec“, resp. „hrůza bez konce“. Nabízí se otázka, jestli to opravdu bylo nutné.

Pochopitelně, nutné to nebylo a celá řada odborníků navrhovala alternativní řešení. Podle jedněch bylo vhodné počkat, až se dokončí druhá trasa z Čech na Moravu mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Jiní radili, ať se provedou méně náročné opravy, které by neměnily celé dálniční těleso, ale pouze srovnaly povrch, který by pak opatřily novou asfaltovou vrstvou.

Ozvaly se i připomínky, že je nutné vybudovat objízdné trasy, které by časově cestu neprodloužily a uchránily řidiče nejhoršího stresu. Nic z toho se nestalo a místo toho probíhá zásadní rekonstrukce za plného provozu.

Podstatný je fakt, že sami stavitelé jsou spokojeni. Dostávají rozsáhlé zakázky, prodají miliony kubíků betonu a nejméně do roku 2020, zřejmě však na delší dobu, mají jisté zakázky. Na podmínky pro řidiče nikdo nemyslí a jen se spoléhá, že zatnou zuby a nebudou si stěžovat na to, jak je stát nechal na holičkách. Zatím tento předpoklad vychází.