Omlouvám se všem, kteří si mysleli, že si počtou o problému padesátihaléřů. V této předvolební době jde ovšem o článek, který chce porovnat dvě koncepce boje s nezaměstnaností. Koncepci ČSSD a koncepci ODS. A to konkrétně ten odstavec, který má řešit, co s nezaměstnanými starci nad padesát, případně pětapadesát let. Také jsem už vplul do této zátočiny života, také jsem byl již chvilku nezaměstnán a překládal inzeráty typu "těší se na Vás mladý kolektiv" na "ani to nezkoušej!", proto mě to zajímá.

Čeští sociální demokrati nabízejí tento recept: zaměstnavatelé budou platit jen 50 procent zdravotního a sociálního pojištění za zaměstnance nad 50 let, kteří byli předtím dlouhodobě nezaměstnaní.

Nápad občanských demokratů zní velmi podobně: za občany starší 55 let budou firmy platit jen poloviční zdravotní a sociální pojištění.

Tyto body z volebních programů obou stran jsou zjevně podníceny snahou nalákat podnikatele k zaměstnávání lidí předdůchodového věku. Pokud by měli být nezaměstnaní, musel by jim stát vyplácet podporu v nezaměstnanosti. A hlavně - musel by za ně rovněž platit sociální a zdravotní pojištění. (Zhruba ve výši poloviny toho, co dostával od zaměstnaného padesátníka.) Takže by na tom stát netratil - ta polovička pojištění za zaměstnaného předdůchodce, o kterou státní kasa přijde, je asi rovna platbě, kterou by za nezaměstnaného stejně platit musel. Navíc však nemusí platit podporu v nezaměstnmanosti, uleví pracovníkům pracovního úřadu a pak ještě sníží nezaměstnanost. Jenže ne tak docela - tady je patrný rozdíl mezi oběma koncepty:

ČSSD totiž chce snížit nezaměstnanost, což se dobře prodá - jenže tento socialistický recept může nezaměstnanost padesátníků naopak zvýšit!

Pokud bych byl zaměstnavatel, který je se svým přespadesátiletým zaměstnancem spokojen, nepropouštěl bych ho. Pokud bych ale potřeboval přibrat nové zaměstnance, dlouhodobě nezaměstnaného padesátníka bych nezaměstnal! Za prvé - nejspíš půjde o přebrané zboží, za druhé - pokud je někdo nezaměstnaný v tomto věku, tak už pošilhává po předčasném důchodu, a za třetí, je větší pravděpodobnost, že bude churavý a já mu - podle jiného rudorůžového vynálezu - budu muset platit nemocenskou! Přesně z tohoto důvodu zaměstnavatelé raději platí pokuty, než by naplnili zákonný limit zaměstnanců se sníženou pracovní schopností. Takže si myslím, že takto pojatá podpora nezaměstnaným padesátníkům nepomůže. Právě naopak!

Když bych byl totiž fikaným zaměstnavatelem, učinil bych fintu. Právě kvůli této sociálně demokratické "podpoře" bych z každého padesátiletého učinil nezaměstnaného - abych ho třeba po roce prázdnin znovu přijal - s polovičními náklady na zdravotněsociální platbu!!! Anebo abych přijal jiného padesátníka. Proč bych totiž platil dvakrát víc, než bych musel, že.

Už vidím, jak se budou konat burzy padesátiletých, na kterých si budou zaměstnavatelé navzájem nabízet své padesátiletce, činit z nich nezaměstnané, rok je načerno zaměstnávat - a pak si je povyměňují. Něco podobného se dělo za dob normalizace s podporou tzv. "migrantů". Velká firma typu Telecom (proč typu - byl to Telecom) měla pro své pražské pracoviště povolen zvýhodněný nábor na jihu Moravy. Pražák se papírově přestěhoval do Brna, tam byl fiktivně přijat, a pak v rámci "vnitřní migrace" reorganizován - do Prahy. Všichni byli spokojeni - zaměstnanec dostal náborový příspěvek a odlučné a firma splnila plán migrace. V rámci podobných fint tak do Prahy přicházelo ročně asi osmdesát tisíc mladých lidí z celé ČSSR - a jiných osmdesát tisíc bylo vyhnáno za prací někam do pohraničí. Toto se už v dobách "reálného socialismu" neosvědčilo.

Kdežto koncept ODS může firmu, která hodlá "zeštíhlet", poňouknout k tomu aby se zamyslela nad důvody a dala větší šanci zkušeným harcovníkům - kteří jako nezaměstnaní nacházejí nové uplatnění skutečně obtížněji. Dlouhodobá nezaměstnanost padesátníků nebude sice tabulkově "snižována", avšak bude se jí předcházet. A nakonec pomůže i těm nezaměstnaným.

A navíc tento vynález přinese ještě jeden bonus: sníží zátěž zejména pro malé a střední podnikatele.

Psáno v Praze dne 24. května 2006