Před dvaceti lety v srpnu jsem seděl na lodžii našeho bytu, psal si do bloku krátké aforismy a myslel jsem, jak to bolševikům nandáme smíchem. Nandali jsme – ale bohužel povstali noví balvanové, kořeni, ploštice i tvrdá bláta. A tak ani dnes nejde jenom o dokument historie...

*****************************************************

Cenzor: Já jsem taky pro svobodný dialog. Když budete říkat, co chci já.

Volba: Chceš chleba?

Volba nově: Chceš chleba nebo chleba?

Kapitán: Narazili jsme na skálu. Co ten topič zase dělal?

Samovládce: Podporuji svobodu názoru. Kdokoli mě může beztrestně chválit.

Pařez: Svými kořeny tkvím hluboko v rodné zemi.

Liška: Já se těm slepicím divím. Co si myslí, že svými protesty zmůžou?

Jestřáb: Byl jsem donucen uchvátit onoho zajíce. Výhrůžně utíkal.

Kuna: To vajíčko mělo nebezpečné názory.

Tchoř: Ti lidé se jen věčně pletou do vnitřních záležitostí kurníku.

Ploštice: Motýli mají protispolečenské postoje. Odmítají smrdět.

Zemětřesení: Republiku si rozvracet nedáme!

Předpoklad úspěchu: Aby se vlk nažral a koza aktivně spolupracovala.

Dozorce: Říkám vám otevřeně - já vás zavřu.

Balvan: K čemu změny, když já pevně stojím v čele.

Bláto: Křemen se moc vyvyšuje. Je třeba tvrdě zasáhnout!

Poprvé vyšlo ve © Zpravodaji Hnutí za občanskou svobodu č. 7/1989 v září 1989 pod značkou -kij-

*********************************************************************************

Tak ano, změnilo se mnohé. Dnes máme svobodu.

Tenkrát, v tom devětavosumdesátým, když jsem ty textíky napsal, přepsal jsem je na stroji a předal svému kontaktu v HOSu. Pak jsem originální rukopis roztrhal a spláchl na záchodě. Nechtěl jsem, aby se u mě při případné domovní prohlídce našly. Takže pro dnešní vydání jsem si musel vlastní aforismy přepsat z archivního výtisku onoho časopejsku v knihovně Ústavu pro soudobé dějiny. Jo, takové jsou halt naše "soudobé" dějiny. Před těmi dvaceti lety jsem se bál, že mě za srandu zavřou, takže jsem se srabácky podepsal jen anonymní zkratkou.

Na to při dnešních nářcích na balvany v čele nezapomínejme! A nezapomínejme ani na ty, kteří se pod své texty nebáli podepsat. Bez nich bychom tu svobodu neměli!!!

*********************************************************************************

Jak to šlo:
Píseň (28. 10. 1988)
Milicionáři a disidenti (10. 12. 1988)
Palachiáda (15.-17.1.1989)
Palach to dokázal (18.-21.1.1989)
Pamatujete? (květen 1989)
Dvacet let poté (začátek června 1989)
Únava ze lží (červen 1989 - Několik vět)
Divný srpen (21.8.1989)
Jak utíkali Němci do Němec (srpen – 5. říjen 1989)
V hlaví roli (dobová úvaha ze září 1989)
Máme holé ruce! (28. říjen 1989, 16:00-17:00)
Svobodné volby! (28. říjen 1989, 17:00-18:00)