Před dvaceti lety chystali komunisté novelu Ústavy ČSSR. Dnes tvrdí, že se na konci osmdesátých let už chystali demogratizovat, přesto však v návrhu zcela nové ústavy stála nestydatě v popředí špatná známá "vedoucí úloha KSČ". Napsal jsem k tomu tehdy jednu úvahu, kterou zde pro dokreslení tehdejší atmosféry přetiskuji - poprvé po dvaceti letech. Zejména proto, že stále existují strany, ve kterých chce rozhodovat o myšlení svých členů a vývoji celé společnosti ústřední výbor...

--------------------------------------------------------------------------

V nové ústavě má být zakotvena vedoucí úloha strany. Tedy KSČ, pochopitelně. Jak se taková vedoucí úloha uplatňuje? Dvěma principy. Vně KSČ zdánlivě demokratickým parlamentarismem a uvnitř totalitním "demokratickým centralismem".

Nejdřív k tomu prvému: nejméně dvě třetiny křesel v každém zákonodárném sboru jsou vyhraženy členům KSČ. To je většina určující vše, tedy i změnu ústavy. Klub komunistických poslanců je dostačující k čemukoli a zbytek je jen výplň, dodávající zdání celospolečenskosti. Ukázalo se to například při odstavování L. Svobody z funkce prezidenta. Aby mohl být dr. Husák prezidentem i generálním tajemníkem zároveň, bylo nutno pořádně zarýt do ústavy a federalizačních principů. A jak to šlo rychle a hladce!

V součinnosti totiž funguje druhá strana mince: "demokratický centralismus".

Prostřednictvím této dvojice principů strana ovládá celou společnost. Národní frontu od Svazu žen až po zahrádkáře. O armádě, policii a soudnictví nemluvě. Vede i vás. Že nejste straník? Jistě máte nějakého nadřízeného, který jím je. A ten má kromě svých odborných a odborových povinností hlavně tu stranickou disciplinu, na jejímž základě byl jmenován. Rád splní stranický úkol a vyřídí to s vámi - "po hospodářské linii". Tomu se říká "uplatňovat vedoucí roli strany vůči..."

Celý život společnosti diriguje "vnitrostranická demokracie". Jaká je? V poslední době se kazí. Důchodce [x.] Dvořák, člen komise vnitřního života strany západočeského KV KSČ, si trpce stěžuje, že některým komunistům chybí dostatečná víra v myšlenky přestavby a ve stranu. Doslova: "Ústřední výbor o něčem rozhodne a část členů usnesení nerespektuje, nepřijme nebo pochybuje, protože si takzvaně zachovává svůj názor. Jde si po své linii dál a jednota - první předpoklad akčnosti - je narušena. Odraz pak vidíme v masové politické práci. Mizí z ní údernost, probojovávání myšlenek zůstává stále na jedněch a těch samých." /RP 30. 3. 1989/

Podle "jedněch a těch samých" vlastně činnost straníků řídí ÚV. A jak rozhoduje ÚV? Podle předsednictva, které mu předkládá své jednomyslné návrhy. ÚV je pak schválí, vlastně "odsouhlasí". Je vázán stranickou disciplinou. A svými prebendami.

A co se děje v předsednictvu? O to se straníci nezajímají. Jsou disciplinovaní. A nestraníkům do toho nic nemá být. Ostatně stranická zasedání jsou pro ně tajná.

Kdo tedy vede společnost? Ten z předsednictva ÚV KSČ, který má v ruce největší klacek?

Jak strana vede? Skrze kádry. Jak se stát kádrem? Narodit se kádrům, oženit se s jejich dcerami, převzít za ně špinavou práci při odstraňování ne-kádrů. Doplň každý sám podle zkušenosti ze svého okolí.

Proč strana vede? Protože má všelidovou podporu? Ale pak svoji úlohu nemusí kotvit v ústavě. Nebo snad nemá podporu? Tím spíš její úloha nemá v ústavě co dělat! "V minulosti vládlo v KSČ přesvědčení, že prohlubování vedoucí úlohy se děje především oslabováním ostatních subjektů," pronesl ing. [x.] Kroh, Csc z Vysoké školy politické KSČ na schůzi socialistů /Čs. strany socialistické/ v Praze 10 na konci dubna 1989. "To se však ukázalo být brzdou společnosti."

Brzdou je však i ústavně proklamovaná vedoucí role kohokoliv vůbec.

Poprvé vyšlo ve © Zpravodaji Hnutí za občanskou svobodu č. 7/1989 v září 1989 pod značkou -kij-

Poznámka: [x.] = nečitelné písmeno

***********************************************************

Jak to šlo:
Píseň (28. 10. 1988)
Milicionáři a disidenti (10. 12. 1988)
Palachiáda (15.-17.1.1989)
Palach to dokázal (18.-21.1.1989)
Pamatujete? (květen 1989)
Dvacet let poté (začátek června 1989)
Únava ze lží (červen 1989 - Několik vět)
Divný srpen (21.8.1989)
Jak utíkali Němci do Němec (srpen – 5. říjen 1989)
Máme holé ruce! (28. říjen 1989, 16:00-17:00)
Svobodné volby! (28. říjen 1989, 17:00-18:00)