ŠAMANOVO DOUPĚ: Proč si uchovat paměť
Řeč je o připravovaném Ústavu paměti národa. Zákon o jeho ustanovení se má právě projednávat. Proč je třeba podobný ústav mít? Tedy v podstatě historický ústav, který by byl mimo jakékoli politické tlaky? Když už, jak pravil přizvaný expert Vít Smetana, historik z Ústavu pro soudobé dějiny, máme jiné ústavy, jako je třeba zrovna Ústav pro soudobé dějiny? Nu, třeba právě proto. Jindy napíšu, jak jsem měl historickou příležitost být na místě jeho zrodu na jaře 1990. Teď jen podotknu, že mne na tento ústav mrzí, jak málo mi poskytl literatury třeba k současným i minulým česko-německým vztahům. Skutečně, to jsem musel zajít do Ústavu mezinárodních vztahů, abych se o tomto úseku našich "soudobých dějin" něco dověděl.
Já si myslím, že bychom Ústav paměti národa mít měli, protože jeho možný šéf historik Pavel Žáček, současný ředitel odboru archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra již za krátkou dobu svého působení v tomto úřadě ukázal, že vono to de, když se chce. Co? Když se chce například najít v soudech s bývalými agenty důkazy o jejich dávné spolupráci a současném lhaní. A krom toho tím rovněž bezděky ukázal, že vono se nechtělo.
Vono se nechtělo těsně po sametovce, protože jednak v archivech by se našly hříchy náhlých disidentských kamarádů typu Mariána Čalfy, korektních odborníků typu Josefa Tošovského, a třeba i samotných disidentů z dob komunistického mládí. Vono se pak nechtělo za vlády ČSSD, aby se neproflákla zvěrstva soudruhů Šloufa, Pavla Přibyla nebo nejnověji dvorního Paroubkova fotografa Miloše Schmiedbergera (o jeho úloze při likvidaci lidí, kteří odmítli spolupráci s StB, ještě někdy napíšu).
A teď uvedu několik důvodů, proč si myslím, proč opravdu podobný ústav, kde by byly na jedné kopě shromážděny dokumenty z dob komunismu i nacismu, mít:
Za prvé i proto, aby se nějak zacelila trhlina, když po sametovce premiér Čalfa bez náhrady zrušil Komisi pro stíhání válečných zločinců (snad kvůli smrduté historii rodiny Jána Čarnogurského - ach, to zde máme na hromadě pěkný výkvět premiérů!).
Za druhé je třeba ho mít i kvůli samotným nešťastným "agentům StB". Právě proto, že již dávno existují seznamy - ale není k nim připojen ten důležitý a podstatný základ. Není totiž až tak zásadní, kde kdo byl zapsaný, ale co tam dělal - nebo nedělal - a s jakou chutí!
Další, snad nejdůležitější důvod: Svině se najdou v každém režimu. A každý režim, který se zakládá na totalitě - ať už nacistický, komunistický nebo mafiánský - tyto svině využívá. Zajímavo jest, že se většinou jedná o ty samé svině! Dokonce jsou už celé klany sviní, kde svinstva přecházejí z otce na syna, kde si v donašečství, podrazáctví a jiných svinstvech rochní celé rodinky... Takže právě takovýto ústav může poněkud omezit jejich rozkvět. I když v této zemi se považuje za normu, je-li takový úd totalitního režimu, jako je onen zlopověstný Šlouf, poradcem (zase premiéra!!!) Zemana.
Avšak hlavní význam vidím v prevenci. Činnost takového ústavu by měla všem lidem ukázat, že pokud se v budoucnosti budou chtít dopustit nějakého svinstva, že se na ně jejich kejda přece jenom jednou provalí!
A budeme ten ústav mít? Podle Bohuslava Sobotky "pokud ten zákon bude posouzen racionálně, budou schváleny rozumné pozměňovací návrhy, tak si myslím, že ta instituce bude mít autoritu. Pokud vznikne většinou jednoho hlasu, tak autoritu mít ani mezi odbornou veřejností nebude."
Komunisti se zcela jistě pod vedením ideového spolupracovníka Falmera neboli JUDr. Filipa, který se svými řídícími důstojníky spolupracuje dodnes (zaměstnává je ve své firmě) postaví proti. Ani nacisté v Německu nesouhlasili s norimberským procesem - oni ovšem neměli tu možnost, jich se nikdo neptal, ani v parlamentu nesměli být. Ale co sociální demokraté? Pokud jejich halasné "Ano" bude nahrazeno tichoučkým Bohuslavovým "ale", pak nový zákon projde možná jedním hlasem. Potom bych si však musel myslet, že chtějí chránit své mafiánské přátele s estébáckou minulostí.
Takže, proč si uchovat paměť? Pro příště!
Psáno v Praze na Lužinách dne 20. března 2007
