ŠAMANOVO DOUPĚ: Po bitvě
Když bylo před bitvou, říkal jsem si: do Starého Města napochoduje tisíc policajtů, čtyři stovky dalších budou slídit po městě. Není to až trapně moc? Vždyť nácků přijde nanejvýš padesát, na ně potáhne asi stovka anarchistů. U Staronové synagogy bude tak třicet Židů, na Staroměstské náměstí dorazí další dvacítka jejich příznivců, z každé podpůrné organizace po jednom až dvou. Jak už jsem z podobných akcí zvyklý. Všechno to budou sledovat desítky žurnalistů, fotoreportérů a kameramanů...
Nemohl jsem se v počtech mýliti více! Tedy policajti a žurnalisté byli jasní předem. Ale nečekal jsem, že dorazí tolik zahraničních chuligánů. Nácků bylo čtyřista. Anarchistů tisíc. Ale největší překvapení na mne čekalo na Staroměstském náměstí, protože tam se sešly tři tisícovky lidí. Je smutné, že zejména televize o tomto shromáždění referovaly velice kuse. A přitom toto shromáždění bylo nejdůležitější!
Na Staromák, kde jsme měli spicha s manželkou Ivanou, jsem dorazil až po půl čtvrté. Šel jsem tam Celetnou ulicí a poslouchal přitom v rádiu vzrušený hlas válečné korespodentky Českého rozhlasu. Ve vestibulu metra na náměstí se střetli anarchisté s neonacisty a houstnout to prý začíná v Dlouhé třídě. V Celetné zatím panoval mír, proudily tudy davy turistů i lidí, někteří z nich měli na klopách žluté hvězdy. Evidentně sympatizanti. Trochu mi to připomnělo začátky revolučního Listopadu, kdy se na klopách lidí začaly objevovat československé trikolóry...
A pak jsem došel na náměstí a zůstal paf. Dva až tři tisíce lidí tu bylo evidentně. Ale jakých lidí! Prostě - lidí. Na pódiu zrovna zpíval Sváťa Karásek. A pak se tam střídala v krátkých vystoupeních dlouhá řada lidí. Vězeň z Dachau. Český skaut. Básník z Ligy proti antisemitismu. Předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu. Violoncelistka. Zástupce České společnosti přátel Izraele. A pak jsem udělal tu chybu, že jsem se šel podívat do Pařížské ulice.
Pro tentokrát se z ní stala pěší zóna, v níž volně korzovali osamělí turisti. Nu, volně - s omezením. Ulice směrem k židovským památkám byly přehrazeny. Jáchymova řadou těžkooděců, ve Vězeňské stála navíc stříkačka a policejní dodávka, vchod ke Staronové synagoze byl přehražen plůtkem, který byl však v té době hlídán toliko několika městskými strážníky se žlutými vestami. Břehová však byla zatarasena dvojitou řadou těžkooděnců za plůtky. Tady, směrem k právnické fakultě, už davy zhoustly. Byly zde stovky "antifašistů". No tak tedy anarchistů. Někteří též v kuklách přes obličej. Zajímavo jest, že jindy, alespoň ve svých heslech, nácky podporují. "Ne válce v Iráku!" "Pryč s velkokapitálem" (tedy pochopitelně židovským velkokapitálem). Tady řvali jiná hesla. Chtěli se servat s hrstkou nácků. Ale nedostali se na sebe přes policejní zábrany a transportéry, které uzavřely vstup na náměstí Curieových. Zde taky stála spousta policejních aut s blikajícími majáčky. Za mými zády se ozval výkřik "jsou tady náckové!". Zdálo se, že někteří volně ložení skini se dostali do Pařížské z druhé, nehlídané strany, avšak proti přesile neměli šanci a nijak se nevyjadřovali. Rvačky na druhé straně barikády popsali investigativnější žurnalisti. A to je důvod, proč jsem tento svůj výpad ze Staromáku označil za chybu.
Tam totiž zatím probíhalo úplně jiné shromáždění. Některý z komentátorů zdejší atmosféru přirovnal k tomu, co zažil o Sametovce. Ale Ivana si vzpomněla na jiné shromáždění, totiž na náš loňský zážitek z izraelské Netanji. Musel jsem jí dát za pravdu a nebylo to jen tím, že zde vlály izraelské prapory. Na Staroměstském náměstí totiž probíhalo přátelské setkání inteligentních, příjemných a vzájemně se respektujících lidí, rozdílných individualit spojených však jedinou ideou. Byl tu klid a mír, ale kdykoli mohl začít někdo střílet anebo hodit výbušnou nálož. Všude kolem byly zábrany a ozbrojenci, nad hlavou neustále vrčela helikoptéra. Právě proto jsme cítili bezpečí, stejně jako v Izraeli: tihle muži a ženy zákona měli za úkol nás ochránit. Což se jim stoprocentně povedlo! Protože jsme ale nebyli v Izraeli, nezpívali jsme na závěr písničku na melodii Vltavy, ale českou hymnu.
Vyslovuji tímto dík naší policii. Zejména zásah v Karlíně, kde policisté zhamtli dvě stě (! to je síla, dovedete si ji představit?) ozbrojených nácků ze zahraničí a rozbili tak jejich tvrdé jádro, byl brilantní. Pochopitelně se nedalo zabránit večerním izolovaným rvačkám pravicových a levicových chuligánů mimo hlídaný perimetr. Ale i sem tentokrát nezvykle mobilní policie dorazila brzy.
Tímto vyslovuji opovržení českým elektronickým médiím, dychtícím po krvi a předvádějícím než tu krev! Copak Nova, ta ještě byla dobrá! Oproti České televizi, která měla svůj přenosový vůz u právnické fakulty, místo aby platícím koncesionářům poskytla přímý přenos ze Staromáku. Lidové noviny na svém speciálně zřízeném linku o tomto shromáždění dokonce vůbec neinformovaly!
Zato česká policie konečně předvedla, že umí být taky efektivní. A to nejen při zásahu, ale i při jeho přípravě. Ukázalo se, že počet nastoupivších policistů byl přiměřený.
A tak tuto "bitvu" mohli vyhrát slušní občané.
Psáno v Praze dne 13. listopadu 2007
Viz i další info o slušných demonstracích.
