Nejdřív mi dovolte, abych se pochlubil: premiér Paroubek cituje můj starý názor, že budováním kapitalismu 19. století vzbouzíme komunismus 19. století. Lépe řečeno - tolerováním dnes už nezákonných opatření pomáháme na svět reakcím, které vedly nakonec i k vítězství komunismu. V prosinci 1999 jsem to napsal:

"Komunistům stoupají preference. Není divu. Komunismus vznikl jako odezva na lhostejnost k životním podmínkám prostých lidí. Svátek Prvního máje je připomínkou protestů dělnictva, které vyžadovalo osmihodinovou pracovní dobu. Po sto letech slyšíme pseudoliberální výzvy, že přeci se pracovat musí, když to podnikatel potřebuje, třeba i přesčasy, pokud možno neplacené. Prodavači v malých obchůdcích to znají dobře. 50, 60 hodin týdně, klidně. Komu se to nelíbí, může jít. Ale i v tom málem už předminulém století se vyplácely mzdy. Hoden jest dělník mzdy své a pokud pracuje zadarmo, pod strachem z propuštění, není dělníkem, ale otrokem."

Jenže proč nikdo nehoní zaměstnavatele, kteří nectí už naše současné zákony - a tím pádem získávají konkurenční výhodu proti poctivcům? Taky jsem se na to už ptal letos v září: "...jestliže například obchodní řetězce a jiní podnikatelé porušují současné zákony, proč nejsou stíháni? Ne otravováni obchodní inspekcí, ale zrentgenováni úřadem práce!"

Bohužel na tuto otázku nacházím nyní smutnou odpověď: vládě a jí ovládaným odborům vyhovuje, když jsou někteří zaměstnavatelé hajzlové - alespoň má důvod, proč hodit chomout na krk všem podnikatelům. On by tento Reichstag možná hořet nemusel, kdyby Inspektorát práce svou přičinlivou nečinností nestrkal oprávněně rozhořčeným lidem do ruky sirčičky!

Takže - co dělají odbory? Odbory dělají to, co chtějí odboráři. To jsem si myslel, když jsem někdy kolem roku 1998 nastupoval do závodního výboru naší odborové organizace. Porád jsem se před tím na schůzích hlásil a měl připomínky. A co se stalo, když jsem už neseděl v plénu, ale za pultem a vedl schůzi? Už neměl nikdo z pléna připomínky!!! Firma se chystala propouštět třetinu lidí a dámy delegátky a páni delegáti měli akorát zájem, aby jim nevystydl řízek, nevychladlo kafe a neroztekla se šlehačka na zákuscích. Co jsem nadnesl, to mi delegáti "odsouhlasili"... Absolutní pasivita členstva mě nejdřív vedla k tomu, že jsem už znovu nekandidoval a nadále se bil za zájmy kolegů a svoje už jenom jako prostý odborář. Srabáctví kolegů mě později přimělo k tomu, že jsem se nadále bil už pouze za svoje zájmy. Ach jo.

Pasivita odborářů vede k tomu, že si s nimi jejich vůdci mohou dělat, co chtějí. A tak z valné části odborů vznikl tímto samospádem totalitní relikt v naší svobodné společnosti. K moci se dostali ti, kteří vždy toužili po moci a poroučejí těm, kteří vždy chtěli, aby jim někdo poroučel. Ze sluhy se stal pán a slouží mu sluhové duchem. Z odborů jsem vystoupil v roce 2003, když mi soudruh Štěch sdělil, že "Členové Českomoravské konfederace odborových svazů chtějí zabránit válce v Iráku, a proto se připojí k výzvě amerických odborů a Evropské odborové konfederace a v pátek na několik minut zastaví práci." Takže jsem už nemohl být nadále členem organizace, která mi přikazuje mít politické názory svého fýrera.

Jeden komentátor včerejšího článku Jirky Wágnera se ptal, proč někomu vadí, když "prostí lidé demonstrací prosazují svá práva". Prostým lidem jejich bossové nalhali, že bez nového zákoníku práce je kapitalista všechny propustí v padesáti letech a oni již nikdy nenajdou práci. Tak za prvé - oni vás propustí i dnes, a to i když jste chráněni jistou imunitou jakožto odborářský funkcionář (vím to, byl jsem takto chráněný funkcionář). Pak se můžete rok, dva, čtyři soudit, že to bylo neoprávněné - ale ten soud vyhrát nemusíte, jestliže připadnete na soudce, který má při výkladu zákona svůj vlastní "právní názor". Za druhé: právě proto, že jsou zaměstnavatelé dušeni nemožností přiměřeně jednoduché domluvy se zaměstnancem (pryč hned + odstupné navíc), právě proto na něj vytahují výhrůžky a páchají na něm svinstva. Ovšemže je nejlepší od svinského podnikatele odejít - protože se jinak stáváte skutečně jeho otrokem. Nebo vrahem. (Naštěstí mě od mého bývalého šéfa odtrhli dříve, než jsem ho stačil uškrtit.) Vinou takzvané ochrany ZP právě padesátníci těžko hledají práci (vím to, byl jsem měsíc na podpoře, jen, ale stačilo), právě díky tuhosti jeho regulí nacházejí těžko zaměstnání absolventi vysokých škol (vím to, mám vyštudované děti!).

Ale co je podstatné - zákoník práce dává možnost, aby "prostí lidé", přesněji jejich fašizoidní šéfové, rozhodovali o lidech, kteří nejsou odboráři. A to je 70 % zaměstnanců. To je skutečně horší než nevolnictví, protože v nevolnictví rozhodovali statkáři jen o svých mužicích, a ne o svobodných lidech. To je už jen pouhá totalita.

Inu, zažil jsem jen tu sametovou totalitu buřtgulášového reálného socialismu 70. a 80 let. I tehdy se lákali lidé na demonstrace různými úplatky - nebo i skrytými výhrůžkami. Jestliže vrzne odborářské vedení každému demonstrantovi 300,- Kč a místní organizace přispějí nějakou tou další stovčičkou, pak samotné tyto úplatky 30.000 členům na výplatních seznamech přišly odbory na nejméně deset milionů korun. (Plus náklady na 500 autobusů a zvláštní vlaky.) Ano - je to "věcí odborářů" na co své peníze investují, že. Jenže protože podle bolševických novel mají zaměstnavatelé povinnosti poskytovat finanční příspěvek na činnost odborových orgánů a Rad zaměstnanců - může to jít zprostředkovaně i z mých peněz. Kdybych byl ještě odborářem, protestoval bych proti jasnému zneužití stávkového fondu - ten je určen na vyplácení zaměstnanců při skutečné stávce! (A o stávkách mi taky nic nepovídejte, vím to, jaké to je organizovat ji - jednu jsem rozpoutal v roce 1990 proti starým struktůrám v naší firmě. Jenom "demonstrační", protože jsme žádný stávkový fond neměli.) Možná, že současní odboroví bossové nechtějí, aby byly ve stávkovém fondu peníze na skutečnou stávku!

Proč píšu o fašizoidních bossech: když jsem minulý týden přepisoval ten odborářský pamflet, říkal jsem si - nu aspoň podplácejí, ale nikoho nenutí. Není většího omylu!

Pražské ústředí Českomoravské konfederace odborových svazů přikázalo svým zaměstnancům, aby se sobotní odborářské demonstrace účastnili v rámci své pracovní náplně!

(Tedy prokazatelně vím jen o jednom takovém zaměstnanci, kterému se nechtělo - a musel. I kdyby měl být jen jeden, je to špatně.)

Na to nemusím studovat zákoník práce a etické kodexy a evropské úmluvy. Když zaměstnavatel nutí své zaměstnance aby podpořil jeho politický názor, pak je to svinstvo.

Copak nemají zaměstnanci Domu Odborových Svazů žádné odbory???

Psáno v Praze dne 26. října 2005