Příští rok v Jeruzalémě!

V roce 2006 jsem poprvé navštívil Izrael jako turista. Chtěl jsem o tom do Neviditelného psa napsat něco krátkého, a vyšlo to na 41 článků. Před Vánocemi toho roku jsem na samotný konec vyprávění o míru v Izraeli při loučení s milými čtenáři napsal: "Ale snad se příště setkáme – třeba zrovna v Jeruzalémě." Ono "příště" skutečně nastalo, a to v březnu 2008.

Po Novém roce 2009 jsem na Neviditelném psu skončil třicátým pátým článkem druhý díl pohádky o putování po mírovém Izraeli. Jeho poslední věta zněla:

"Ještě se tam musíme někdy podívat. Někdy, až nebude sedmičkový rok. Český les musí růst." Jaro roku 2008 občanského kalendáře totiž připadlo na židovský letopočet 5768. Což je číslo dělitelné sedmi. A protože se každý sedmý rok má nechat půda ležet ladem, tak se tehdy nesázelo.

Ano, v Izraeli je Český les! Rozkládá se na severním okraji Negevské pouště v oblasti Jattir, kousek pod Hebronem, v místech, o kterých zahraniční odborníci říkali, že "tady žádný strom nemůže vyrůst". Izraelci tu začali asi před 45 lety vysazovat eukalypty, rohovníky, borovice a dnes je tu největší izraelský lesní masiv. A v něm i ostrůvek stromů zaplacených českými dárci prostřednictvím české pobočky KKL – JNF.

Les, kterému se musí pomoci

Řeka Zin

Ta zkratka označuje mezinárodní organizaci Židovský národní fond - Keren Kayemet Leisrael, což je nevládní, nepolitický a nenáboženský fond. Tento fond již přes jedno století sbírá po celém světě prostředky, za které postupně kupoval půdu v tehdejší Palestině. A dnes na té koupené půdě, kterou stále vlastní, vysazuje stromy. Ba celé lesy. Však i 20 českých hektarů není nakonec jen ostrůvkem, ale přímo lesem. Českým lesem. Své stromy tu osobně zasadili i prezident republiky Václav Klaus, předseda vlády Mirek Topolánek či místopředseda vlády Cyril Svoboda. A tři stromky bychom tu chtěli se synkem příští rok, tedy tento rok 5774, zasadit i my. Dříve, než v září vypukne sedmičkový rok 5775.

Jeden stromek zasadíme za všechny mé strejčky, bratránky a další příbuzné z rodiny Kovaniců, tedy i za Flusserovy, které zabili nacisté v době šoa. Nejmladší Honzulce byly dva roky a čtyři měsíce.

Jeden stromek za všechny tetinky, sestřenky a další příbuzné z rodiny mé milé ženy Ivany, tedy za Rezkovy a Neumannovy. Nejstaršímu Filipovi bylo 68 let. Ty dva stromky budou tedy symbolické, celkem asi za pětadvacet našich nepoznaných příbuzných.

A jeden stromek chci vysadit za mou milou ženu Ivanu, která mi před měsícem umřela. A tak se do Izraele za ni vrátí alespoň stromeček...

Kdyby to z technických či organizačních důvodů nešlo osobně, tak alespoň na jejich vysazení věnujeme peníze. A v tom Českém lese se určitě stavíme!

Posezení u Kineretu (Moře Galilejské)

Koupání v poušti

A pak o tom napíšu, a doplním tak předcházející vyprávění. A před příštími Vánocemi konečně vydám jako papírovou knížku. Rukopis leží už u sedmého nakladatele, který je jeho vydání nakloněn. Až ho aktualizuji. Některá místa navšívím znovu, ale jinak. Na některá nová se podívám. Ale Jeruzalém, Jeruzalém, na ten si vyhradíme několik dní.

Tolik se toho v Izraeli za těch několik let změnilo! Už neplatí agorot, místní halíře. V Jeruzalémě konečně jezdí tramvaj. Byly vystavěny nové dálnice, na kterých platí nové rychlostní limity. V této zemi se může něco změnit během vteřiny, zatímco jiné věci trvají po tisíce let beze změn.

Dva měsíce po naší první návštěvě Izraele začaly dopadat rakety libanonského Hizballáhu na severní Galileu, na ta místa, která jsme navštívili. (Zapálily i tamní lesy. Které byly díky péči onoho zmiňovaného fondu opět obnoveny.) Šest měsíců po naší druhé návštěvě, tentokrát jižních pouštních oblastí, začaly dopadat rakety Hamásu z Gazy do Beer Ševy a na Ašdod. Dnes zuří v sousední Sýrii občanská válka, která má už přes sto tisíc obětí a dva miliony uprchlíků. V Izraeli však panuje mír. Mír mezi válkami.

Ale tak je to s mírem vždycky! V Izraeli to už vědí.

Jeruzalém z hory Scopus

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.