29.9.2022 | Svátek má Michal


ŠAMANOVO DOUPĚ: Dva filmy - jeden pěkný a jeden filmový

20.6.2007

Shodou okolností jsem v tomto teplém červnu viděl dva nové české filmy. Když jsem sledoval Vratné lahve Jana a Zdeňka Svěrákových, bavil jsem se, ale občas jsem měl pocit, že se dívám na volné pokračování filmu Tatínek. Možná proto, že v něm tak exceloval Zdeněk Svěrák. A jeho důchodce Tkaloun možná exceloval zas proto, že mu byl dán takový prostor. Třeba na úkor nešťastné Elišky Daniely Kolářové.

Ocenil jsem všechnu poetičnost kamery i cimrmanovské špílce - vždyť moje generace se "svěrákovskými" (Zdeňkovými) filmy vyrůstala. Za bolševikovy éry nám pomáhaly přežít a ukazovaly, že jde točit pěkné filmy. Fakt ale je, že při krásné Uhlířově písničce "Ani k stáru nemám páru..." jsem si trošku připadal jako v muzeu voskových figurin.

Vratné lahve jsou dobrý film! Ale při jeho sledování jsem se přistihl, že mi v něm přece jen něco schází. Něco navíc! To "něco", co dělá z dobrých věcí věci skvělé. Víc než jen tři tmavé skvrny z vnitřní strany okénka, o které se dlaněmi a čelem opírá životem uondaný prduch. Odcházel jsem z kina s vědomím, že halt nemůže se pokaždé natočit Obecná škola.

O Vratných lahvích bych vůbec nepsal, kdybych nechtěl psát o Romingu. Šel jsem na ten film trošku s podezřením. Komedie o Romech? Dvojice Epstein/Vejdělek, která spolu dělala na Účastnících zájezdu? Nu, ty jsem viděl taky a příjemně mne překvapili. Překvapili tím, že krom ilustrace Vieweghova románu ukázaly také kus filmové řeči. Byl jsem zvědav, jestli tu filmovou sdělnost opět uvidím - a uviděl jsem v míře vrchovaté. Zjistil jsem přitom, že Roming má jedinou chybu - neustále omílané tvrzení, že se jedná o "komedii". Vůbec ne! Je to - film. A komedie je v něm přesně tolik, co v raných Formanových filmech.

Dámy a pánové, je tu opět talent! Myslím tím Jiřího Vejdělka jako režiséra. Zdá se, že i našel svého scénáristu.

O Romingu už psali mnozí. Vyčítali mu například, že je "o Romech, ale ne s nimi". Pro sichr jsem se podíval na www.romea.cz, jak zde budou komentovat údajná "klišé", jichž se měli tvůrci filmu dopustit. Nekomentují.

Roming totiž není o Romech - je o lidech! Ano, jsou tam kouzelné scénky, kdy třeba během minuty rozpustilé děti (či malí hajzlíci) vypustí pošťákovi Javorskému (Ďáblovi/Bohu/Smrti) vzduch z kola. Děsné sídliště Chánov je zde předestřeno nikoliv odpudivě, nikoli zpravodajsky přesně (kdy jste naposledy viděli pošťáka na kole? - nebo Boha?), ale ve zkratce, která říká: Takové to tady je.

Otec Roman (Marián Labuda) píše velký epos, jehož ztvárnění je až raně Jurajojakubiskové. "Každý velký národ má velký příběh," říká přitom. Když to říkal, myslel jsem - na Čechy.

Polívkův Stano je sprostý - avšak přirozeně . Žádný z jeho "pičusů" není vulgární!

Výkon neherce (dosud) Vítězslava Holuba vypovídá nejen o jeho talentu, ale i o dobrém režijním vedení. Jenže ani režie by nesvedla nic s tím, kdyby ten kluk nebyl dobrej. Jeho Jura je právě ten "Rom", ze kterého se má stát "Ing.", proto prý Roming.

Film neřeší sociální otázky, nenadhazuje problémy, neburcuje - jen ukazuje. A právě tím občas i burcuje. Mám na mysli scénu s policajty, kteří buzerují řidiče auta plného Cikánů. Řidič má auto v dezolátním stavu - věřím však, že existuje lempl policajt, který bude kontrolovat, jestli jsou v lékárničce nůžky - ale z nerez oceli! Rovněž policejní hláška "ztište si to dítě" a replika "to není rádio" zní dosti reálně. Policajti jsou dva - jak už to tak bývá. Když kapela na korbě tomu staršímu na jeho přání zahraje, ten se tak zasní, že až jsem si vzpomněl na dvojku policajtů z filmu Svatba jako řemen! Ale ten mladý aktivní staršího kolegu včas probere. Buzerují pak oba. Divákovi se však dostane zadostiučinění, které je právě dílem mladého nastávajícího inženýra. Schlíplost policajtů, kteří se málem potentočkují strachy před Jurovými lžemi mne potěšila - jako řidiče...

Druhá scénka, kde rovněž Holub exceluje, je v závěru líbací scény v domu hrůzy - mladá dívka a chlapec se na sebe dívají. A ve výrazech jejich tváří vidíte, že jemu něco dojde, jí to dojde, on ví, ona ví - a divák ví! Beze slov.

Tohle dělá z filmu umění a ze mne spokojeného diváka.

Ten kluk je fakt dobrej. Na začátku vidíme tak trochu mlamoje (mladého moderního muže), který má k otcovské generaci poněkud přezíravý vztah - v tomto případě i ochranitelský. Tato postava se však během děje mění, a jako jeden z několika konců filmu můžeme označit i nalezení nového dospělého vztahu mezi synem a otcem.

K výbornému Holubovi mám jen jeden povzdech - škoda, že jej mluvil někdo jiný.

K Romům a Cikánům, co ve filmu hráli: Dostali příležitost vydělat si nějaké peníze, mohli si zahrát a pobavit se, a hlavně - ukázali, že tady jsou. Ne "neplatiči", "osoby, štítící se práce", "utiskovaná menšina" - prostě existují přes všechny vyhlášky a sociální experimenty a integrující snahy...

A taky je tady jejich muzika. Tedy - Gipsy. Tedy - z cz

Roming není "komedie", ale je v něm přemíra humoru, lépe řečeno: Tohle maso má šťávu - často v dost syrovém stavu. Smál jsem se i brečel, někdy najednou.

Roming mi přinesl to, co mi ve Vratných lahvích scházelo. Určitě se běžte podívat!

Psáno v Praze dne 19. června 2007