Ano, vláda má bezvýhradnou podporu dvou procent dotazovaných a více méně dvacetiprocentní jakž takž podporu v posledních výzkumech. Byl by to národ andělů (a dementů), kdyby ve větším poměru podporoval vládu, nucenou šlapat na brzdu, přičemž drtivá většina vládních výdajů jde na něčí podporu. Do druhého čtení jde takzvaný úsporný balíček. Odpor opozice se dal čekat. Bohužel se taky dalo čekat to, co nastalo.

Dva lídři opozice, Andrej Babiš v čele nejsilnější politické strany v zemi a Tomio Okamura v čele systémově nejostřejší parlamentní formace, měli příležitost předložit alternativní program.

Místo toho se postavili k pultu a žvanili a žvanili, Okamura dvě hodiny, Babiš třikrát tolik. Jejich výkon utvrzuje v mnohých z nás pocit beznaděje. Kdo těmto lidem věřil, dá jim hlas i v příštích volbách. Kdo nevěřil, zachová přízeň vládním stranám, přes chabý výkon, jaký předvádějí. Je tu ovšem masa lidí nerozhodnutých, lidí kteří k volbám nechodí, ale taky lidí, kteří hodili lístek podměrečné straně. Získá jejich přízeň hodinovým řečněním Babiš, nebo Okamura? Řekne si Šlachtův volič, že ten Babiš žvaní přece jenom déle a lépe? Zláká Okamura svými dvěma hodinami žvástů voliče Trikolóry? Nevíme. To jsou zapeklité otázka, na které přinesou odpověď zase jenom volby.

Rozum by měl doporučit žvanily odmítnout, ale kdo si troufne tvrdit, že je politika řízena rozumem?