Zpravodaji Reuterovy agentury sdělil Miloš Zeman, že Bohuslav Sobotka splnil všechny jím stanovené podmínky, a tudíž že on, prezident, ho samozřejmě pověří postem premiéra. Mohlo by se to stát už v pondělí, ale spíš by k tomu mělo dojít koncem týdne, jelikož prezident plánuje návštěvu Karlovarského kraje.

Václav Klaus v roli stínového kouče nového prezidenta se snažil přesvědčit veřejnost, že to, co se děje kolem sestavení vlády, je normální, avšak těžko rozptýlí pochybnosti mnohých. Je sice pravda, že se i v minulosti vyjednávání vlekla, ovšem bylo to vždy proto, že parlamentní většina byla problematická, pokud vůbec nějaká, a bylo třeba vnitřní korupce a přeběhlíků, aby vůbec nějaká vznikla. Tato situace nyní nenastala. Jedny průtahy byly ospravedlnitelné rozdílnými výchozími pozicemi budoucích partnerů. Jestliže sociální demokraté chtěli zdanit všechno a anonisté nic, pak samozřejmě to vyžadovalo čas, aby se nějak dohodli. Zemanovy obstrukce však žádné rozumné důvody neměly, byla to jen ukázka arogance státního úředníka, který si vychutná kdejaké zákoutí v zákonech, respektive v ústavě, aby předvedl svůj majestát. Ke stabilizaci nebo kultivaci politické situace nepřispěl svým postojem vůbec ničím. I ta poznámka o splnění podmínek je drzá. Bohuslav Sobotka jen dělal to, co mu předpisovaly výsledky voleb. Jako předseda vítězné strany se ujal iniciativy a druhá vítězná strana mu tu roli nehatila.

Ale toto jsou jen marginální poznámky. Vývoj zdá se plyne k rozumnému vyústění. V době, kdy v republice stoupla nezaměstnanost na rekordní maximum a zmírnění tempa poklesu ekonomického výkonu vítáme jako skvělý úspěch, je politická nestabilita to poslední, co si můžeme přát.