Neslyšeli bychom o něm ani teď, protože ministerstvo školství nikoho nezajímá a nepálí. Zaujal jen tím, že prezident Klaus se o něm vyjádřil po svém zvyku osobitě (osobitost se v Čechách trestá), pozastavil se nad nízkým věkem člověka, který má řídit vzdělání populace v příštím období, a připustil, že při podpisu jmenovacího lejstra se mu budou třást ruce. Pro jeho útěchu budiž připomenuto, že na vzdělání obyvatelstva nemá ministr školství žádný vliv, že školství je nastaveno jak je nastaveno, že má svoji trvale klesající úroveň stanovenu bez ohledu na figuru v čele ministerstva, a že tedy pan Liška může být každému fuk.

Na pidilapálii kolem ministra školství je zajímavé jen to, že kolem této bouře ve sklenici vody se projevila vnitřní nesoudružnost a rozhádanost strany zelených. Nemůže být jinak. Strana založená na negaci, strana založená na odmítání, bez pozitivního programu, strana "protestní" nemůže mít pevnou vnitřní strukturu, jelikož se její vedoucí činitelé budou vždycky profilovat nikoli kolem "programové osy", ale kolem schopnosti kooperovat nebo být "proti". Genosse Kuchtová je víc proti, Bursíkovi hoví být ve vládní struktuře. To je jediné, co se dá říci zajímavého o této jinak zcela nezajímavé společnosti.