Před zeleným sjezdem nabídla Bursíkovi Kuchtová ruku. Opět se ukázalo, že je to rozumný člověk, škoda ho na zeleného. Kuchtovou odeslal do patřičných hranic a zaujal stanovisko "Kuchtová nebo já", a to tak, že Kuchtová nesmí být ani ve vedení strany, pokud to na sjezdu projede.

"Také sním o daleko lepším světě, ale současně mám dost skromnosti, abych se uměl radovat z každého menšího či většího úspěchu a nabubřele si nemyslel, že si ze mne všichni sednou na zadek," komentoval Bursík iniciativu Kuchtové. Jenže to je odvěké dilema každé kverulantské strany. Buď se dá na "reálpolitiku" a vyslouží si nálepku oportunismu, anebo jde radikální cestou a když má štěstí (a společnost to neštěstí), shoda historických okolností jí přihraje moc do klína. Pak teprve nastane ten strašný tanec.

Ať to na sjezdu dopadne jakkoli, přitažlivé divadlo se na zeleném jevišti neodehrává.