Jisté je, že by úředníci ministerstva zemědělství potažmo úředníci další včetně vysokých vládních činitelů neměli šanci stát se mušketýry na dvoře krále Ludvíka XIII. Máme-li věřit Dumasovi, platilo tam heslo „všichni za jednoho, jeden za všechny“. To byl princip soudržnosti a cti a jistě také hrdosti. Toto vše v ostudné kauze vazalství vůči Číně chybí.

Ministr Jurečka měl do Číny vést českou delegaci a Číňané ho vyhodili s přípodotkem „však víte za co“. Delegace bez Jurečky pak do Číny táhne jako banda schlíplých psů. Tak s nimi bude i nakládáno. Čína je obrovský stát, který fungoval a byl soudržný jen silou, tedy terorem. Jakmile teror polevil, Čína se začala hroutit a pak teklo mnohem více krve, než kolik dokázal prolít onen teror. Číňané znají jen silné a slabé. Teď vědí, že Češi jsou slabí, a zasloužili se o to Zeman, Sobotka, Hamáček a Štěch. Od té doby se naše čínská politika veze ve vleku jakéhosi strategického partnerství, které dohodl na svou pěst Zeman, aniž by se vyjádřila vláda, natož pak parlament.

Na pozadí těchto událostí se ve středu jednalo o počínání členů vlády ve věcech zahraničně politických. Až dosud měli o svých krocích informovat, napříště je mají konzultovat.

Rozdíl mezi informováním a konzultováním závisí od toho, jak budeme chápat pojem konzultace.

Informování je akt, kdy jeden subjekt sdělí druhému subjektu, co učiní. Je to jednosměrná komunikace, lze si ji představit i jako psaníčko podstrčené pode dveřmi.

Konzultace je porada. Ovšem porada má široký rozsah svých pojetí, od jednoho křídla „já radím, aby“ až po druhé křídlo „já zakazuji, aby“. Veřejnost po středeční poradě neví, ke kterému křídlu se grémium přiklonilo.

Očividně dává smysl součinnost uvnitř vlády a ta předpokládá jak informování, tak konzultace.Problém ale leží někde jinde. Prezident republiky dělá zahraniční politiku zcela separátně, bez návaznosti na exekutivu a volené orgány, prostě podle toho, co si usmyslí. Ani náš císař František Josef I. neměl tak volnou ruku a nedovolil by si uzavřít strategické partnerství s velmocí zastávající zcela jiné hodnoty.

Ale to je důsledek neuváženého a zbabělého rozhodnutí pokřivit ústavu natvrdo naroubovanou přímou volbou prezidenta. Vycházelo se z předpokladu, že na prezidentovi nezáleží, takže proč lidem neudělat radost jednou za pět let si zavolit.

Jako by tu nebyla už předchozí varování, zahraničněpolitické úlety Václava Havla a na druhou stranu orientované úlety Václava Klause.