Výzva laděná v tomto duchu byla vyslána z ministerstev ovládaných Zemanovými kamarády, osazenými v ústavně problematickém procesu a úřadujícími bez důvěry parlamentu. Vláda Petra Nečase byla smetena policejním pučem na základě směšného obvinění, které se dodnes nepodařilo smysluplně dokonstruovat, třebaže snaha nechybí. Snaha Zemanových kamarádů na ministerských postech je skandální, ovšem nějaká rozumná reakce se do voleb nestihne. Nezbývá než konstatovat, že je to další důsledek fatálního selhání politické reprezentace, která populisticky podlehla tlaku ke "zvýšení demokracie" a schválila ústavní změnu umožňující přímou volbu prezidenta.

Aniž byly rozumně a s ohledem na ústavní vyvážení posouzení pravomoci a povinnosti prezidentského úřadu.

Je to kruté vysvědčení všem, kdo byli na tomto doslova zločinu účastni – a jde to napříč politickým spektrem, jak se hezky v komentářích píše.

Přitom je třeba doplnit, že Miloš Zeman, přes všechny výhrady k jeho bizarní osobě, je v podstatě demokrat a v podstatě rozumný člověk. Dokonce se s jistou mírou fantazie dá předpokládat, že dokáže najít východisko z krize, která nastane po volbách, kdy se ukáže, že voliči nadělili sněmovně guláš neschopný žádné dohody. Pokud ale nedojde k doplnění ústavy v tom smyslu, aby byla skutečně vyváženým nástrojem, můžeme se bát, kdo příště Zemana vystřídá.

Pravda, ve čtvrtek 24. října 2013 jeví se tato úvaha býti předčasnou. Stojíme v předvečer voleb, které jsou v podstatě jasné: vítězství patří sociální demokracii, jenom nevíme, zdali to nebude vítězství Pyrrhovo nebo Paroubkovo. Je jasné, že Babišovo ANO se bude s komunisty přetahovat o roli jazýčku na vahách, a je otázka, která z obou možností je horší.