V sobotu v půl čtvrté jsou známé výsledky prvního kola prezidentských voleb po sečtení 75 % okrsků. Nejlépe se umístil Miloš Zeman, to není překvapivé zjištění. Zeman má sympatie bolševicky smýšlející části elektorátu a podporují ho i akolyté Václava Klause, kteří jsou schopni prohlásit cukr za kyselý a vodu za sušinu, pokud jim to jejich guru nařídí. A Lucie Bílá jim k tomu hezky zazpívá. Prohra Přemysla Sobotky je překvapující jen svým rozsahem. V tuto chvíli je na posledním místě, tudíž ho předstihla i bosorka Bobošíková, aspirant na svatořečení Fischerová i kandidát maorské menšiny v Česku doktor Franz. Výprask se dal čekat, ale takový výprask kandidáta strany, která je takzvaně vládní, to je politologické unikum.

Podstatné je ale rýsující se vítězství Karla Schwarzenberga nad Janem Fischerem. Pokud Schwarzenberg Fischera skutečně porazí, bude to unikátní příklad vítězství dosaženého ve spánku. Teď ale vážně – už tento výsledek dává velmi dobré vysvědčení českému voliči, který dovedl ocenit intelekt a kultivovanost před zemanovským chrapounstvím i před bezbarvou nudou čišící z polepšeného bolševika Jana Fischera. V následujících dnech budou mudrcové bádat nad příčinami Fischerovy prohry. Ovšem půjde o čistě akademické úvahy.

Schwarzenbergovým postupem do druhého kola volby nabývají na významu. Střetnou se opravdu dva zásadně odlišné koncepty. Politická scén se vyprofiluje. Málo platné, Zeman je spolu s Klausem spoluviníkem opoziční smlouvy, která nastolila korupční poměry latinoamerického typu. Za jeho tlustou postavou čpící nikotinem jsou dvě figury, Václav Klaus a Miroslav Šlouf. Klaus ještě drží v ruce koště, jímž zametl korupční protagonisty pod koberec. Bude to volič druhého kola brát úvahu? Hodně bude záležet na podpoře pro Karla Schwarzenberga. Jakpak se asi zachová sociální demokracie? A co občanští demokraté, kteří utržili tak zoufalou potupu? Verbálně vyslovili Schwarzenbergovi podporu, ale to je vyhlášení nepřátelství Hradu, tak co s tím? To budou zásadní otázky dvou následujících týdnů, které vyvrcholí v příštím kole. Na první tiskovce prohlásil Schwarzenberg Zemana za politika minulosti. To je víc než heslo, to je program, který je třeba brát velmi vážně.

*****

Pátek

Začalo první kolo prezidentských voleb. Je to třetí druh voleb, s kterým získáváme zkušenost v nedlouhých dějinách obnovené demokracie v naší zemi. V parlamentních volbách většina z nás – jak ukazují výzkumy veřejného mínění – volí menší zlo. Volím tu či onu stranu ne proto, že by ve mně její dosavadní výkon budil uspokojení, natož pak nadšení. Volím ji proto, že ty jiné strany pokládám za horší. Nebo nevolím vůbec, i toto řešení je přijatelné, dokonce pro většinu voličů.

Senátní volby jsou jiné – zde volíme konkrétní osoby a zdá se, že tento způsob voleb je asi nejblíž tomu, co si pod pojmem volba obecně představujeme. Náš ústavní pořádek na to pamatuje, a proto omezil pravomoci senátu takřka na nulu, takže z něho učinil neoblíbené politické těleso parazitního typu.

No a máme tu volby třetího typu. Principiálně v něčem připomínají volby senátní. Jsou dvoukolové a v prvním kole je široká nabídka osobností. Ovšem liší se v tom, že nad volbou v senátních volbách se snadno mávne rukou. Ve volbě prezidentské si absenci asi rozmyslí každý, kdo má aspoň nějaký vztah k věcem veřejným.

První kolo je skutečnou volbou. Dnes večer budeme v poznání o krok dál. Budeme vědět, kdo postoupil do kola druhého.

Pro mnoho z nás bude to kolo číslo dvě zase volbou menšího zla.