Jan Kohout přijal nabídku prezidenta Zemana na post ministra zahraničí. Je vidět, že Zeman bere svůj úmysl dát dohromady hodnověrnou vládu vážně a že najde dost důvěryhodných lidí, aby s ním do toho dobrodružství šli.

Na první pohled to dobrodružství je. Zeman jim říká: chlapci, pojďte se mnou, postavíme se – vy se postavíte – do řady a rozběhneme se proti zdi a všichni – tedy vy všichni – si nabijeme nos, přesněji, vy si nabijete nos. A oni všichni, včele s Rusnokem a teď i s Kohoutem, zvolají: ó, to je výborný nápad!

Takto to vypadá zvenčí, ledaže by pod hladinou, jako při vodním pólu, probíhaly úporné zápasy, v jakých vynikali Zemanův Šlouf a Topolánkův Dalík. Pod hladinou, vskrytu, by se šikovně namíchanou směsí agitace a korupce dala dohromady stovková většina, nezbytná k vyslovení důvěry vládě.

V každém případě se naplňují předpovědi, že Zemanovo počínání bude nepříjemné hlavně sociálním demokratům. Vždyť Kohout je sociální demokrat, je to silná figura se značnou zkušeností ve svém oboru. Oficiální kandidát na sociálně demokratického ministra zahraničí je samozřejmě Zaorálek, důsledný Zemanův protivník.

Pěkně se to zamotává – jako by tady vedle Sobotkovy sociální demokracie vznikala nějaká jiná, Zemanova.

Proč by to tak nakonec nemohlo být?