Větrník v metru
Bursík ale ví, že jeho stanu přivedly do parlamentu nejen zelené hlasy, ale i protestní hlasy voličů, kteří by volili jakoukoli věrohodnou liberální stranu s výsledkem na volební úspěch. Zatím si vede dobře a jistě od nich sklidí pochvalu i za výsledky sobotního jednání republikové rady. Nemůže je zklamat, i kdyby nakrásně chtěl, a Paroubkovo lákání by bylo sebevíc mámivé – vidina opakovaných voleb není u nás žádná fata morgana nebo humbuk typu Český sen, může k nim dojít ještě letos, a tak brutální zrada předvolebního konceptu by jistě vedla k rozkolu uvnitř strany a ke zklamání přinejmenším části voličů zelených. A jelikož se zelení dostali do parlamentu tak těsně, že jim to div neshodilo čepici, odliv voličů si nemohou dovolit. Jako memento mori mají osud dnes už zmizerněných někdejších miláčků davu, jako byla ODA, Unie a Čtyřkoalice.
Z logiky událostí se dá čekat, že Bursík půjde nastoupenou cestou přinejmenší v této fázi, kdy ne-levicová koalice usiluje o ustavení. Pokud ale tato koalice vznikne, zelení budou muset předvést, že jsou schopni prosadit to, co slibovali, v rozumné, tedy viditelné míře. Nebude snadné prosadit zelený šestihlas v modrém ryku. Takže je snadno představitelné, že se Bursíkovo vedení ocitne pod novými tlaky, jež by mohly sociálním demokratům dát naději, že by obnovené lákání mohlo přinést úspěch.
