Postoj zlínských a vysočinských sociálních demokratů může někoho překvapit. Postavili se proti hlavní politické linii své strany. Ta vyrukovala proti zákonu o vyrovnání s církvemi a udělala z něho kauzu. Zrodilo se volební téma mimo jakoukoli racionalitu.

Tedy, ne mimo opravdu jakoukoli racionalitu: Demagogie o darování peněz církvím bude u většinového voliče sociální demokracie fungovat. Ale ne na Zlínsku a ne na Vysočině, to je ta politická racionalita. Proto se předáci v těchto dvou krajích postavili na zadní a linii své partaje odmítli.

V podstatě má celá ta kauza několik rovin. Prvotní je rovina finanční. Kdo na takzvaném napravení křivd vydělá? Uvedou se do pohybu masy majetků a to by v tom byl čert, aby něco nezůstalo za nehtem. A když jde o stát, miliarda je základní měnová jednotka. Pak je zde politický kapitál. Nečasova vláda, která přišla se zvyšováním daní včetně zavedení daně milionářské, se potřebuje deklarovat jako vláda pravicová - třebaže dnes už opravdu nikdo nemůže seriózně definovat, co ten pojem znamená. Nicméně odvolání na jakousi spravedlnost a nápravu křivd se do vágního konceptu pravicovosti hodí.
Socialisty samozřejmě zlobí, že na rozdělování majetku nebudou mít podíl, a proto vymysleli protitrik. Církevní majetky budou zahrnuty do spojeného čehosi a to bude generovat zisk. Ten půjde ve prospěch církví. To je ten koncept, nikoli scénář k nějaké černé grotesce. Je to míněno vážně, v naději, že levicový senát zastaví pravicovou senoseč a nastane příležitost k senoseči levicové.

Tohle ovšem jsou širší rozměry celé věci. Užší rozměr cítili lokální politici. Na Zlínsku a na Vysočině věděli, že u tamních lidí by tenhle postoj neprošel a oni sami by na to doplatili. Takže byli proti. Byl to racionální postoj - do včerejška, kdy dostali befél z Lidového domu, stáhli ocasy a zařadili se zpět do šiku socialistických demagogů. Uvidíme, kolik hlasů jim tento názorový kotrmelec vezme. Nebo přinese, volič je tvor nevyzpytatelný.