Barbora Tachecí otevřela v Rádiu Plus v předvečer Štědrého dne významný problém – postavení křesťanských menšin v muslimském světě. O postavení těchto lidí se málo píše, protože je to politicky nekorektní. Je to mlčení pokrytecké, hanebné – srovnatelné se zakrýváním očí před nacistickou genocidou Židů.

I toto je genocida a je velmi dobře, že Barbora Tachecí odmítla mlčet právě v tuto dobu, kdy si připomínáme kořeny, zdroje toho všeho, co v nás je a co kolem sebe máme.

Tachecí připomněla genocidu křesťanů posluchačům, a tedy i politikům mezi nimi a novinářům mezi nimi. Myslím si, že novináři by o tom měli víc psát a politici by měli reagovat.

Bohuslav Sobotka zvolil velmi rozumnou politiku – a její rozumnost potvrzuje i ta skutečnost, že na něj hází špínu obě krajní strany. Horké hlavy se mu ve středu nabouraly do Twitteru a označily ho za vlastizrádce. Z druhé strany čteme, jak se Česko vyděluje z Evropy a jak špatná je jeho politika vůči vlně uprchlíků. V těchto dnech Sobotka sevřený z obou stran zdůraznil, že Česko je solidární s Evropou – vysílá policisty například do Makedonie.

Ta připomínka Barbory Tachecí právě v tento vánoční čas by mohla být pobídkou k aktivitě ještě výraznější. Je třeba zvážit, zdali by právě Česko nemělo podat ruku těm nejvíce pronásledovaným lidem ve světě islámu.

Politická korektnost, tento produkt neoviktoriánského pokrytectví, razí slogan „všem stejně“. Tento postoj nemá žádný důvod. Jsme pořád ještě suverénní stát. Jsme demokratický stát a v čele máme vládu a parlament, instituce opřené o výsledky demokratických voleb. Naše reprezentace (stejně jako německá, švédská, holandská) nedostala od voličů mandát k otevření dveří každému. Je plně na rozhodnutí exekutivy, komu dveře otevře, a na parlamentu, jaké legislativní kroky umožní.

Toto ve vztahu k pronásledovaným křesťanským menšinám je třeba zvážit. Ti lidé jsou vražděni, okrádáni, vyháněni z domovů. O bídě jejich postavení není pochyb. Nemají se kam vrátit. Potřebují pomoc víc než kdokoli jiný na Blízkém východě.

Přál bych si v tento vánoční čas, abych mohl za rok, opět třeba o Vánocích, komentovat postoj naší reprezentace: Ano, my pomáháme, nejen vysíláním policistů a vojáků k regulaci hranice (což je životně nutné pro Evropu), ale pomáháme i přijímáním uprchlíků, kterým hrozí vyhubení.

Je pro to mnoho důvodů mravních, ale i ryze praktických. Jde přece i o schopnost integrace, a také o postoj veřejnosti. Troufnu si předpovídat, že bude z větší části vstřícná. Doposud převládající evropská politika (převážně německého původu) stojí na tom, že je veřejnost zastrašena, lidi drží hubu v obavě, že budou označeni za nácky a xenofoby. Ve Švédsku si na to dokonce vymysleli zákony a v Německu systematicky zaškrcují svobodu slova. Česko se tak dostává do podivuhodné situace, do šíleného déjà vu, jako kdyby se psal rok 1935-36. Náš západní soused Německo je posedlý třeštivou ideologií jasně směřující k sebezáhubě. Rakousko mu přičinlivě sekunduje. Další naši sousedí, Poláci, Slováci a Maďaři, sklouzávají k autoritativním režimům. A na východě se opět zmáhá agresivní, čistě totalitární Rusko.

Je to šílené déjà vu.

Mnoho možností nemáme, ale nějaké ano. Například slušnost, a tu bychom mohli projevit výraznou pomocí křesťanům na Blízkém východě.

*************************************