Máme všichni pauzu. Vánoční svátky jsme nechali za zády a před námi je Silvestr a Nový rok, s bilancováním a novoročními předsevzetími. Politika na čas usnula, kamsi se vytratila a nechala volný prostor ke spekulacím. Ty jsou vhodné k intelektuálnímu tréninku. Můžeme luštit křížovku nebo spíš trojčlenku Zeman – Sobotka - Babiš a podle volného uvážení usuzovat, kdo z nich bude hrát v nastávajících hrátkách prim, anebo zda se do hry vloží někdo čtvrtý, Bělobrádek anebo dokonce Okamura.

Někoho mohou tyto úvahy bavit, troufnu si ale odhadnout, že počet takto zaměřených lidí klesá. Podstatné budou až činy. Ten jeden je na pořadu dne – totiž řádné jmenování předsedy vlády České republiky. Je dosti ostudné, že k tomu ještě nedošlo. V předsmrtné křeči se pokusila skomírající koalice dotlačit prezidenta k nominaci. Ve světle toho, co se stalo potom, bude Zemanovi sotva kdo vyčítat, že tehdy paní Němcovou do úřadu premiéra nejmenoval. Teď je ovšem situace naprosto odlišná. Vytvořila se zřetelná parlamentní většina a k otálení není žádný viditelný důvod - kromě svéhlavosti úředníka, který si hraje na monarchu.

Nicméně ani on nemůže tuto hru protahovat donekonečna, takže dříve či později vláda ustavena bude. Tím politika neskončí. Naopak, tím teprve začne a teprve potom se ukáže, zdali voliči rozdali karty do skutečně nové hry, se kterou budou více spokojeni než s tou předešlou.

Přejme si v této době mezihry, aby tomu tak skutečně bylo.