Kariéra Okamurova podniku Úsvit byla rychlá. Rasismem podbarvený populismus, potom rvačka o peníze, vnitrostranický puč a ve výsledku Okamura s vypůjčeným psem chodí po Teplicích a štve tam proti lázeňským hostům. Značka Úsvit má ale nadále svoji cenu, protože ji Okamura dostal do parlamentu. O tomto víkendu ji převzal Miroslav Lidinský.

Na raketově rychlé prezentaci Lidinského je pikantní i to, že na oficiální fotce ČTK figuruje před logem Úsvit přímá demokracie. Tak tedy přímá demokracie opravdu v Úsvitu dostala na frak, i ta nepřímá, i ta elementární slušnost, když se strana scvrkla na hrstku Okamurových kamarádů a ti mu pak podtrhli koberec pod nohama. Bártovský scénář, ale zdrcnutý do minutové rozhlasové hry.

Teď to ale bude Úsvit národní koalice, to se jenom Lidinský před objektivem ČTK nestačil přesunout před jiné pozadí. V programu stojí tlačení na vládu a široké občanské vzepětí.

Události kolem Úsvitu nelze podceňovat. Je to parlamentní strana a jako taková bude mít svoje místo i v médiích, tedy i Lidinský. Bude mít tudíž prostor a jistý díl vlivu. O jeho úmyslech nevíme nic, jeho ochota spolupracovat s Konvičkovým projektem Islám tady nechceme budí pochybnosti stran soudnosti.

Nějaké pochechtávání a krčení rameny ale není na místě. Formace typu Úsvit vznikají v celé Evropě a podle katastrofického scénáře by mohly vyústit ve státní systém hodně odlišný od toho stávajícího. Tlak na vládu, to je realita, a nejen na vládu – hlavně na evropské instituce. Ty zatím projevují vůči imigrantské krizi naprostou neschopnost (jako předtím vůči ukrajinské, respektive euro-ruské krizi). Teď půjde o to, zdali se podaří najít funkční evropskou alternativu. Bez změny figur na vedoucí pozici to nepůjde.

A když se to nepodaří, nastane vzestup nacionalistické Evropy, o které jsme se bláhově domnívali, že patří historii.