Tržiště nadějí
Jedno celé, nula pět procenta dělilo sociální demokracii od hranici volitelnosti, před pěti lety dostala přes čtrnáct procent hlasů a volilo ji přes dvě stě tisíc voličů, letos při vyšší volební účasti míň než půlka.
Jak se dalo čekat, předseda Hamáček oznámil, že případ bude analyzovat, a nezbytný Jaroslav Foldyna hovoří o klinické smrti. Politici jsou kšeftaři s nadějí. Jak to vypadá na tržišti?
ANO přesvědčilo jednoho voliče ze tří, že dokáže efektivně spravovat stát, a volič je ochoten odpustit spolupráci s ekonomickou rozvědkou a dvanáct let starý dotační fígl. Piráti mají ohromnou zábavní hodnotu už svým názvem počínaje, jsou mladí, svěží, nápadití – žalovat Evropskou komisi těsně před eurovolbami byl geniální marketingový tah. Lidovci mají své jisté, topka přitahuje ty, kteří by volili ODS, kdyby byla bez minulosti a dalo se jí věřit, a ODS přesvědčuje voliče, že kmotři už nemají její telefonní čísla a nebudou nosit šperky od Cartiera sekretářkám, až se dostanou zase k pákám moci.
Co na tomhle jarmarku mohou socdem nabídnout? Dávky a přídavky, jenže to dnes nabízí každý. Benefit dneška je nárok už zítra a nikoho nebaví. Politický nebožtík Sobotka byl zoufale nudný patron, ale aspoň si nechal napráskat holí od prezidenta, kdežto od Hamáčka se zábavného nedá čekat vůbec nic. Mají to těžké. Za Sobotky upletli na Babiše kauzu s Čapím hnízdem, a voliči nic. Za Hamáčka vlezli s Babišem do vlády, a volič nic. Hamáčka může potěšit jediná dobrá zpráva: řádné volby do poslanecké sněmovny se dají čekat v roce 2021.
Evropské výhledy
Splnily se předpovědi realisticky smýšlejících pozorovatelů (včetně Neviditelného psa), že eurovolby 2019 nezpřeházejí unijní Evropu vzhůru nohama. Navíc se zdá, že skutečně realistickou politiku, jak o ní mluví Jan Zahradil (ODS), začne unijní Evropa dělat, až na tento kurz najede Francie a Německo, přičemž zatím opak se zdá býti pravdou. Nedá se čekat změna v tom smyslu, že unijní orgány se budou věnovat uvolňování ekonomických vztahů, podpoře infrastruktury a aktivní zahraniční politice, která by vedla k její větší bezpečnosti.
V tomto ohledu opak je pravdou a už slyšíme, že půjde o zdůraznění klimatické agendy a ochrany všeho možného. Což ve výsledku jsou: regulace, omezení, příkazy a cenzura. Zřejmě bude muset být opravdu hodně špatně, aby věci začaly jít k lepšímu.