Politik je obchodník s nadějí. Pražský primátor Bohuslav Svoboda si vede v tomto oboru velmi úspěšně. Zprvu to vypadalo, že nepřináší naději žádnou. Naopak, zdálo se, že je nastrčenec spiklenců oposmluvního spojení ODS a ČSSD, kteří se spojili a vystrnadili z vedení pražského magistrátu vítěznou TOP 09. Dokonce to asi tak bylo, že Svoboda měl být nastrčenec. Jenže postupem času se ukazovalo stále zřetelněji, že nechce tancovat podle falešné píšťalky. Nastal další klíčový moment – stal se šéfem pražské organizace ODS. Může to být obrat historický, pokud Svoboda naplní ty naděje, které jsou v něho vkládané.

Není to regionální záležitost. Přestože se situace lepší v tom smyslu, že vliv Prahy relativně klesá, pořád ještě má Praha zásadní význam v celostátní politice. Marasmus pražské politiky vrhal stín na celostátní politiku. Pokles důvěry v magistrát se promítal v poklesu důvěry v politiku jako takovou. Demokratická pravidla se tu stala pouhou legitimizací zvůle. Všudyprostupující korupce ochromila veřejný život. Až se bude stavět pomník této éry, měli by realizací pověřit Milana Knížáka se zadáním, aby vytvořil trpaslíka s hodinkami Breitling na ruce, dřepícího na vrcholku Mount Everestu.

Je naděje, že Bohumil Svoboda tuto situací zvrátí a je víc než dobře, že ho premiér Nečas v tomto úsilí podporuje. Svoboda má pravdu, když prohlásil, že příští volební zisk ODS v Praze by stačil jen na pár lukrativních míst pro špičku kandidátky (citace z iDnes). Poražený Šťastný jen poštěkává za odcházející karavanou. Důkaz této teze? V poslední době si ODS po dlouhé, předlouhé době polepšila ve výzkumech voličské podpory...