Samo o sobě je to setkání neuvěřitelné. Svědčí o tom, jak neuvěřitelné má pravomoci prezident Spojených států. O pravomocích Kima III. nemá smysl ani uvažovat, to je prostě absolutní moc.

Korejská válka byla první ze série, kdy Spojené státy nevyhrály. Tedy, bylo to nevítězství, demarkační linie se ustálila tam, kde válka začala brutálním vpádem komunistických tanků poté, co Američané dali najevo, že jim na Korejském poloostrově zas tak moc nezáleží – to jen na připomínku chytrákům, kteří kafrají kolem posilování přítomnosti NATO v Pobaltí.

Jaký výsledek může schůzka přinést? Tady není nic platná žádná koreanistická ani politologická odbornost. Do hlav dvou samovládců žádný koreanista ani amerikanista ani politolog nevidí. Selským rozumem dáme dohromady takový obraz.

Kima už nejspíš přestalo bavit být diktátorem v koncentračním táboře plném lidí umírajících hladem. Jistě by se mu líbila stoupající prosperita, jakou vidí v sousední Číně, a přitom nechce skončit jako Kaddáfí, Husajn, ale také Ceaucescu, na to se docela zapomíná, že i komunističtí diktátoři mají své padlé. K tomu je třeba, aby byly odvolané sankce a aby se svět chtěl se Severní Koreou obchodně stýkat.

Věc má však mnoho háčků. Čína je veliká a Korea je malá. Číně procházejí nehoráznosti, jaké by svět nejspíš v Koreji netrpěl, obchodování s Čínou je neférové a netransparentní a Čína porušuje nekonečnou řadu mezinárodních dohod – a je jí to trpěno, protože je to světová velmoc.

Z mocenského hlediska je na Koreji zajímavá jen ta atomová bomba. Kim III. by byl šílenec, kdyby se jí vzdal, a Trump se nechal vmanévrovat do situace, kdy se od něj čeká, že skutečně dohody o denuklearizaci dosáhne.

Vmanévrovat? Možná má trumf v rukávu.

Možná se ukáže, že Kima III. na těch studiích ve Švýcarsku vyměnili. Je třeba bedlivě pozorovat Kima. On jak známo rád chlastá. A jestli si na baru objedná vodku – martini a řekne promíchat, netřepat, je to jasné.

Svět bude zachráněn.