Bohuslav Sobotka odchází z politiky. Není to převratová zpráva, spíš jde o tečku za něčím, co už skončilo. Že mu něco vrtá v hlavě, bylo zřejmé už v okamžiku, kdy se nezúčastnil sjezdu strany, ve které úřadoval od píky až po generála dvě desetiletí. 

Jeho pád je z určitého úhlu kuriozita. Za jeho vedení byla sociální demokracie konsolidovaná, pevná strana. Zbavil se všech protivníků, dokázal vzdorovat i soudnímu rozhodnutí – partaj se dodnes nemá k zaplacení dluhu za vysouzení Lidového domu. Jeho vláda vydržela celé volební období, přičemž se toto období kryje s údobím nebývalé konjunktury: je to příklad skutečného politického nebichovství, nedokázat konjunktury využít a nepřivlastnit si jeho autorství. Parametricky vzato, byl Bohuslav Sobotka úspěšný kariérní politik.

Zdá se ale, že se situace změnila a že budoucnost už nebude patřit kariérním politikům, ale tlučhubům schopným oslnit masy voličů. Babiš je taky takový příklad, muž bez názoru, který ale dovede konvenovat právě konjunkturálnímu názorovému proudu – momentálně se hlásí k myšlence czexitu, pokud by unie tlačila na kvóty. Zářný příklad je ovšem Miloš Zeman, muž, který vzal na Sobotku hůl. Ten už jen sedí a rozšiřuje počty těch, jimž se pomstí. Zařadil do něho ulici, jednu dvanáctiletou holčičku, Václava Klause a Tomia Okamuru. Kdo ještě není na seznamu, měl by se postavit do Nerudovky s megafonem a řvát nahoru do okna: „Pryč s Ovarem!“ Ale takových lidí už mnoho není.

Je to dáno tím, že klasičtí politici se opírali o nějaký program a mají nějakou představu o budoucnosti a o prostředcích, jež je třeba aplikovat k dosažení cílů. Tlučhubům stačí twitter, facebook a klipy do televizních novin, lépe pak do virálních videí. Konec konců, zeptejte se: Klaus není autor transformace; je to ten, který ukradl před kamerou propisku. No a Sobotka je ten, na kterého vzal Zeman hůl.

Politici odcházejí a veřejnost, jak zvláštní to jev, jim neděkuje...