Smutný konec arabského jara
Pochmurné zadostiučinění dostali škarohlídi, kteří se odmítali účastnit jásotu nad arabským jarem. V Egyptě se moc vrací do rukou armády a teď už se jen s obavami čeká na odezvu ze strany Muslimského bratrstva, v dnešních poměrech považovaného za více méně umírněné těleso.
Vojenské vlády nejsou v našem světě populární a bývají ztotožňovány s diktaturou a násilím. Nemůžeme ale na celý svět nahlížet evropskýma očima. Někde je vojenská vláda symbolem řádu a bezpečí. K událostem v Egyptě se mohou kvalifikovaně vyjádřit jen odborníci, nicméně i laik si dovede spočítat, že armáda je přinejmenším sekulární, tedy na náboženství nezávislé těleso (pořád ještě, zatím). A jelikož je Egypt za našimi humny a v Evropě žije bezmála dvacet milionů lidí původem z Blízkého východu, musíme sledovat události v regionu kolem Středozemního moře velmi pozorně, a hlavně bez iluzí.
Takzvaný demokratizační proces v Egyptě se tedy výrazně nepovedl a je třeba si přát, aby se v Egyptě aspoň nevraždilo, když už tam nemůže být demokracie. A hlavně je třeba pozbýt iluzí o očistné síle revoluce, pokud jde o Sýrii. Nezapomeňme, že naši vojáci už působí v Mali, a to je hodně daleko od středozemní pánve.
Jenže slovo daleko ztratilo v našem světě význam.
