Snad jen v jediné televizi se objevil sotva desetivteřinový šot o sobotní demonstraci. Není ani příliš divu, dnes mají přednost dvě témata: prezidentská volba a amnestie prezidenta republiky. Dlužno poznamenat, že před volbou politika, jenž má sedět příštích pět let na Pražském hradě, upřednostňují naše média onu amnestii.

Jsme tudíž zaplavováni zprávami o tom, jak jeden amnestovaný navštívil dokořán otevřenou chalupu, za spokojeného spánku rodiny ji celou prosmýčil a - považte! - nic neukradl, jen štípací kleště po sobě zanechal. Taková a jí podobné dramatické události jsou rozhodně důležitější než skromná demonstrace - jakkoli by se jí ještě před pár dny dostalo tolik pozornosti, již by naopak nezasluhovala.

Hlouček lidí s několika transparenty totiž demonstroval na podporu Romana Smetany. Ano, toho již téměř zapomenutého smutného hrdiny všech reportáží a nekorunovaného krále mnoha televizních i jiných zpravodajství. Třicet lidí mu v sobotu večer vyjadřovalo svou podporu symbolicky před branou olomoucké věznice. K žádné výtržnosti nedošlo, po necelé hodině se skupinka pokojně rozešla. Jaký to mělo smysl, vědí asi jenom oni, ale budiž.

On má tenhle "tykadlový" Smetana docela smůlu. Jeden trest si odpykal, druhý mu teprve hrozí a amnestie vyšla zrovna do tohoto mezidobí, takže mu není nic platná. Je škoda, že to potkalo zrovna jeho, oběť vlastní svéhlavosti. Spousta jeho zastánců nad jeho činem mávne rukou s tím, že trestán vůbec být neměl, vždyť, jak sám říká, šlo o politický protest. Jenže kdyby počmáral reklamu kupříkladu na prací prášek a firma, která si reklamu zaplatila, by jej žalovala, ani pes by po něm neštěkl. Jestliže ale znehodnotí reklamu politické strany (co jiného jsou předvolební plakáty), je to částí naší společnosti bráno jako vyjádření svobodného názoru, na nějž má každý občan právo - máme přece svobodu slova, ne?

A tak je čmáral považován za hrdinu, podporují ho média a díky tomu i široká veřejnost. Jde to dokonce tak daleko, že do vězení ho za přítomnosti kamer doprovázejí dva prezidentští kandidáti, Jiří Dienstbier a Táňa Fischerová (což mimochodem svědčí o jejich naprosté nezralosti pro výkon funkce hlavy státu). Jenže, marná sláva, Roman Smetana způsobil škodu za patnáct tisíc, neodvolal se, veřejně prospěšné práce odmítl, a tak soudkyni nezbylo nic jiného, než jej poslat do šatlavy. On tam nastoupit dlouho odmítal, a tak si zadělal na další potíže.

Je to opravdu smutná postava, ten pan Smetana. Myslí si, že když zaplatil škodu, je všechno napravené. Jenže ono by to taky mohlo skončit tak, že když mně bude protivný soused, tak vezmu sprej a postříkám mu auto. Podle návodu pana Smetany to pak vyřeším tím, že sousedovi strčím do ruky pět nebo deset tisíc a budu mít věc za vyřízenou. Řekl bych, že tímhle způsobem by naše společnost daleko nedošla.