Je to jako v dětské hře „škatule hejbejte se‟. Nejvyšší správní soud posuzoval stížnosti kolem kandidátů na prezidentský úřad. Vyhověl senátní stížnosti, konkrétně i Marka Hilšera, a vyřadil Denisu Rohanovou. Ta podala kandidaturu před vyhlášením voleb a opřela se i o poslance, kteří už ve sněmovně nejsou. Nastal spor stanovisek NSS a ministerstva vnitra.

Vnitro říká, že je poslanec jako poslanec, kdežto SSN vychází z předpokladu, že právo podpořit kandidáta má ten poslanec/poslankyně, který poslancuje v době, kdy volby byly vyhlášeny. Odpovídá to zdravému rozumu, jinak by mohlo být možné podat dnes kandidaturu do voleb 2028 a podpořit ji poslanci aktuálního parlamentu. Ministerstvo argumentuje, že zákon žádné takové limity výslovně neuvádí – nakonec rozhodne Ústavní soud. K němu se Denisa Rohanová obrátila. Kdy rozhodne? Do 13. ledna, to volby začnou? Směšná představa. Později? Co když na argumentaci Rohanové přistoupí? Budou volby prohlášeny za zmatečné a tudíž neplatné?

Nejvyšší správní soud řešil už minule otázku, zdali má poslanec / senátor právo podpořit více osob – taková je současná praxe. Ale taky je proti zdravému rozumu. Podpora by měla být vyjádřením politického postoje, měla by mít váhu pevného stanoviska, místo aby byla „pocem, kámo, já ti to podškrábnu‟. Zrovna tak by to měl být aktuální poslanec. Sněmovna, až bude po volbách, by měla příslušné zákony upravit a hlavně zpřesnit, aby zbytečné dohadovačky nezpestřovaly volební klání za pět let.

Pokud jde o Karla Diviše, tomu ministerstvo vnitra upřelo pár set hlasů z padesáti tisíc a soud mu je vrátil, tudíž může pokračovat. Zaznamenal první, a jsou důvody, proč se domnívat, že poslední vítězství v těchto volbách.