Ostatně jak se už stalo tradicí: nejdříve to byla očividně nesmyslná modernizace tanků, pak zase výměna stíhaček za vrtulníky, jež je nutno „westernizovat“, následoval vývoj podzvukových letounů, o kterých se později ukázalo, že je nepotřebujeme, a jako vrchol všeho sázka na nadzvukové stíhačky Gripen, sice technicky dokonalé, avšak bohužel v praxi nevyzkoušené. Bláhový ten, kdo by věřil v možnost „poučení se“. Kontrakt na dodávku obrněných transportérů byl prapodivný od samého počátku. Korunu všemu nasadil exministr obrany Karel Kühnl, když ho podepsal týden po volbách. Pak už se jen mlčelo o dodávce vozidel za sumu, která budí představu, že jsou opatřeny zlatými klikami a průzory z broušených diamantů.

Nyní se provalil, jak je v kraji zvykem, skandál: osmimiliardové offsety pro český průmysl jsou nereálné v situaci, kdy se Steyr-Daimler-Puch ocitl v potížích se svými dodávkami pro Portugalsko a Thajsko. Navíc, sám produkt, který při 223 dodaných kusech měl stát neuvěřitelných 23 miliard korun, je ve srovnání s konkurenční finskou nabídkou podřadný. Média mají v této věci klidné svědomí – o pochybnostech kolem osmikolového Pandura se psalo víc než dost. Přesněji: psalo se hodně, ale ne dost na to, aby to přimělo lidi odpovědné za veřejné peníze jednat v řádu své odpovědnosti.