Mělo by to být něco jako Marshallův plán, tedy velkorysá akce, která pomohla Evropě postavit se po světové válce na nohy. Měl se týkat i poválečného Československa, avšak komunisté v tom zabránili a to byl první zásadní krok do sovětského područí.

Karel Schwarzenberg cituje Marshallův plán v souvislosti s Ukrajinou. Jenže toto srovnání kulhá na obě nohy i na ruce, pokud bychom chtěli chodit po čtyřech jako lidoopi. Evropa, a v tu dobu včetně Československa, byla sice oslabená válkou, přičemž Británie a Německo byly skoro na kolenou a také Francie byla silně pošramocená, ale pořád to byly ve svém jádru normálně fungující společnosti. To se o Ukrajině říct nedá dnes, nešlo to o ní říct před rokem, před pěti i před deseti. Prozápadní trendy části politické elity a snad i části obyvatelstva nám mohou být sympatické, avšak o politickém a ekonomickém zdraví této země jsou důvodné pochybnosti.

Jakpak by asi takový Marshallův vypadal? USA v jeho rámci nasypaly do Evropy během let 1948 až 1952 třináct miliard dolarů – tehdejších. Bezpochyby posloužily k obnově a státy západní Evropy do konce dekády zacelily nejhorší rány. Jaké jsou důvody k víře, že by finanční pomoc Ukrajině posloužila dobré věci, když je tam možné, že si vlivný oligarcha vydržuje soukromou armádu? I takovému Maďarsku se v západní Evropě vytýká nacionalismus, jakpak hodnotit Ukrajinu, kde mají Stepana Banderu za národního hrdinu? K nějaké formě pomoci Evropa patrně vůči Ukrajině přistoupí, ale bude to nalévání prostředků do bezedného kotle a skandály budou tutlány, jako nikdy nebyly věrohodně vyšetřeny záhadné vraždy při výtržnostech na Majdanu. Paralela s Marshallovým plánem je značně zavádějící a iluzivní a vychází spíš ze zbožných přání než reality.