Rustův let
Před pětadvaceti lety přistál Němec Mathias Rust se svým sportovním letadlem tak blízko Rudého náměstí, že se dalo říct, že přistál na Rudém náměstí. Vzbudilo to úžas a vyvolalo to senzaci a Rust se stal hrdinou závěru studené války. Pak se zapletl do nechutných kriminálních afér a jeho hvězdná hodina slávy skončila. Teď na vteřinku ožila.
Byl to věru zvláštní případ. Čtyři roky před tím, než se to stalo, Rusové chladnokrevně sestřelili dopravní letadlo plné lidí, které zabloudilo do jejich vzdušného prostoru. Je jedno, zdali zabloudilo anebo se tam dostalo záměrně. Je fakt, že to ruský stíhač nasypal ze svých kulometů do trupu dopravního letounu. Čtyři roky poté se nikdo z ruského velení protivzdušné obrany neodhodlal sestřelit sportovní letoun pilotovaný Mathiasem Rustem.
Hned je třeba dodat, že je dobře, že to nikdo neudělal a že to byl drobný, leč důležitý krok Ruska směrem k normám civilizovaného světa. Sportovní letadla se nesestřelují a když nějaký pilot zakufruje, má dostat pokutu a mají mu udělat to či ono, ale nemají ho zabíjet. Komunistický režim klasického typu byl zaměřený na zabíjení a žádný jiný režim lidských dějin toho nemá na kontě tolik jako komunismus. Lidé zavraždění v trupu dopravního letounu tvoří statisticky bezvýznamnou tečičku v panoramatu obětí režimu. Rust tvoří malou bílou tečku v té černi. Nezabili ho.
Ano, jistě to byl projev nejistoty a slabosti režimu. A taky projev přívratu ke slušnosti. Zaplaťpánbu za to.
A ještě lépe by bylo, kdyby Rusko v tom směru pokračovalo. Bohužel to tak není.
Dokazuje to podpora vražedného syrského režimu.
